Terezce Čermákové by letos bylo jedenáct let. Nedožila se jich, její matka Helena (32) ji zalehla v opilosti v posteli. Pak tělo zahrabala v lese za kladenským sídlištěm, kde tehdy žila. Mlžila dlouho, pokusila se o sebevraždu. Za hrůzný čin si odseděla tři roky ve vězení.
Před časem se Helena rozhodla vzít svůj život za jiný konec. Změnila si příjmení na Pokorná a odstěhovala se do Uherského Hradiště. Už rok zde pracuje ve firmě AVX, kde balí čipy do krabic. "Na to, co jsem provedla, nikdy v životě nezapomenu, ale musím žít dál. Je to těžké, ale nemám na výběr," řekla včera Šípu Helena Pokorná.
Cíl jejího nového startu do života nebyl náhodný. V době, kdy si ve věznici v Opavě odpykávala svůj trest, se zamilovala. Její nová láska pocházela z Uherského Hradiště a také byla v opavské věznici. Po vypršení trestu proto za ním odjela. "O partnerovi se rozhodně bavit nehodlám. Vedeme spolu normální život, oba pracujeme a máme se dobře. To je jediné, co prozradím," svěřila se Helena.
Na Terezku prý myslí pořád, k jejímu hrobu však dosud neměla sílu přijít. "Nedokážu to, aspoň ne teď. Jednou možná, teď to ale nejde," prozradila Helena. Při vzpomínkách na dceru jí vhrkly slzy do očí. "Kdybych jí teď mohla něco říct, vzkázala bych Terezce, že se to nikdy nemělo stát," konstatovala Čermáková.
Otřesná zkušenost a také kriminál prý Heleně otevřely oči. "Měla jsem velký problém s alkoholem. Ten byl i hlavní příčinou mého hrozného činu. Podařilo se mi ale postavit se na nohy a začít znovu," dodala Helena s tím, že i přes spokojený život s novým partnerem na děti nepomýšlí. "Vím, že ta tragédie by se už nikdy neopakovala. Přesto mám strach a o dítěti vůbec neuvažuji," podotkla Helena.
Žádné zvláštní cíle do budoucna nemá. Je šťastná, že se jí podařilo začlenit se v novém městě mezi ostatní obyvatele, a touží jen po klidu. Sama si je ale vědoma, že ten zřejmě v sobě už nikdy nenalezne.
Všichni zapomněli!
KLADNO - Lidská paměť je neuvěřitelně krátká! Uběhlo jen šest let od chvíle, kdy tragický příběh malé Terezky Čermákové dojímal celou republiku. Čas však postupně celý případ z léta roku 2001 pokrývá prachem zapomnění. Stejně tak jako ho nanáší na plyšáky na Terezčiných pomníčcích.
Pomník pětileté holčičky na kladenském hřbitově se krátce po svém postavení stal doslova poutním místem. Dnes je tam jen jedna čerstvá kytice. "Na hrob k Terezce chodí čím dál tím méně lidí," potvrdila zaměstnankyně kladenského hřbitova.
Podobně dopadl i pomníček, který vyrostl v lesíku v Kladně-Kročehlavech. Ten stojí přímo namístě, kde policisté téměř po třech týdnech pátrání objevili Terezčino tělo. Ani o něj se nyní už nikdo nestará a plyšáci jsou jen smutným důkazem zapomnění.
(lin)
4 
