Šíp.deník.cz

Česká klasika PELÍŠKY. Tyhle věci jste o Hřebejkovu filmu rozhodně NETUŠILI

Českými lvy ověnčený film, který se odehrává od podzimu 1967 do 21. srpna 1968, se zapsal do srdcí českých diváků navždy. V málokterém filmu toho najdeme tolik, s čím je člověk schopný se ztotožnit, ať už je to mladý puberťák zamilovaný do sousedky, otec voják, kterému zelená vlezla na mozek, cholerický válečný veterán, který svou manželku dovede svými agresivními výbuchy do hrobu nebo hezounek bohatých rodičů, co má úplně všechno… Jednotlivé postavy jsou v podstatě archetypy a v českých domácnostech se vyskytují i dnes. I přesto se na ně ale každý rok těšíme a letos tomu nebude jinak. Přečtěte si zajímavosti, kterými můžete oslnit svou rodinu ve svém pelíšku. 

1 / 13

Když v roce 1994 napsal Petr Šabach svou druhou knihu, sbírku povídek Hovno hoří, netušil a nejspíš ani nečekal, že v roce 1999 se povídkami volně inspiruje Jan Hřebejk a vytvoří z ní film, u kterého se budeme my Češi dojímat každé Vánoce i dvacet let od jeho uvedení. Postavy, které jsou ve filmu velice autenticky vykresleny, takřka zfolklórněly a herci, jež postavy hráli, jsou mnohdy i dnes oslovovány spíše jménem své postavy než jménem reálným. 

Nutno také dodat, že spoustu hlášek přešlo do běžné mluvy a jakmile poznáme nějakého Alexandra/Sašu, můžeme vzít jed na to, že "Víš co, Sašo, jdi do prdele," slyšel už tento týden aspoň pětkrát. Film, který je prosycen krásnými písničkami jako je Nebe na zemi od Jana Wericha, Čerešně Hany Hegerové, Gotťákův Trezor a dojemná hymna Kde domov můj hraná na klavír Jiřím Kodetem, je již česká klasika a bez obalu vypovídá o tom, jak vypadal osmašedesátý a co způsobil za rozvraty v českých rodinách. 

Všechno mohlo být jinak 

Obsazení mělo být původně úplně jiné.Zdroj: Facebook

Film Pelíšky mohl vypada naprosto jinak než jak ho známe, protože…

-Scénář se přepisoval celkem 8x, v původní verzi vůbec neměl být srpen '68 a okupace Československa. 

-Původně se nemělo jednat o celovečerní film, ale jen o televizní inscenaci, která by se vysílala o Vánocích. 

-Ve filmů neměl vůbec hrát Jiří Krejčík (profesor Stárek). Hřebejk ho původně jen požádal, aby si přečtl scénář, kterým si nebyl úplně jistý. Krejčík po přečtení scénáře režisérovi doporučil, aby příběh končil právě 21. srpnem 1968. Děj měl podle verze, kterou Krejčík četl, pokračovat až do sedmdesátých let. Následně dostal nabídku na roli.

-Představitele otce Krause nemohl režisér dlouho najít. Věděl, že role je jako ušitá pro Kodeta, ale jejich poslední filmová spolupráce nedopadla úplně dobře a rozešli se ve zlém. Hřebejk nakonec našel odvahu a Jiřího oslovil. Tomu zpočátku role moc nešla, protože měl nově udělané zuby, které ho bolely a také trochu šišlal. I díky názoru Jiřího Krejčíka zůstal režisér trpělivý a Jiří Kodet nakonec ztvárnil jednu ze svých nejlepších rolí vůbec. 

-Roli Krausové měla původně hrát Iva Janžurová. Ta se ale kvůli pověrčivosti nechtěla smířit se smrtí své postavy a žádala scenáristu, aby upravil scénář. Ten to odmítl a role byla nabídnuta Emílii Vášáryové, už v roce 1996, kdy za ní Hřebejk přišel do divadla a zeptal se ji, zda by v jeho novém filmu hrála. Emílie si přečetla scénář a řekla, že v tom bude hrát klidně i zadarmo (film se v té době potýkal s finančními potížemi). 

Inspirováno reálnými lidmi 

Postavy jsou inspirovány reálnými lidmi.Zdroj: Facebook

Ačkoli se v knihách a filmech často říká, že podobnost s reálnými osobami je čiště náhodná, tady tomu tak není. 

-Postava tatínka Šebka je inspirována otcem autora knižní předlohy Petra Šabacha.

-Postava otce Krause je inspirována pro změnu dědečkem scenáristy Petra Jarchovského.

-Autor knižní předlohy „Hovno hoří!“ Petr Šabach vycházel při psaní z příhod, které skutečně v mládí zažil (narodil se roku 1951, takže v 68 mu bylo 17 let). Přiznal také, že filmová postava malého Péti je právě on sám jako pozorovatel tehdejších událostí. Své zážitky ve scénáři filmu zužitkoval i Jan Hřebejk. 

-Dům rodiny Šebkových a Krausových se nachází v ulici Schodová, hned vedle ulice Před Cibulkami. Domov mládeže 1. Máje najdeme na rohu ulic U Sanopzu a U Malvazinky, v reálu zde sídlí Centrum plastické a estetické chirurgie.

-Scéna, kde diverzant s koženou brašnou vjede s motocyklem do jezírka, protože nebyl čas ptát se "Kdo je kdo?", byla natáčena koncem léta v Prokopském údolí.

-Škola, ve které učil Saša Mašlaň, je ve skutečnosti Fakulta tělesné výchovy a sportu v pražských Vokovicích. Budova této školy se objevila i ve filmu Šakalí léta.

Scénář se měnil 8x

Ve filmu je spousta improvizací.Zdroj: Facebook

Málokterý film jede podle scénáře, v Pelíšcích tomu nebylo jinak.

-Věta: "A skláři nebudou mít co žrát," kterou pronesla babička Stella Zázvorková, původně ve scénáři vůbec nebyla. 

-Památnou větu: „Proletáři všech zemí, vyližte si prdel,“ kterou křičí Jindřich Kraus z okna, nebyla ve scénáři a není ani v knize. Tuto památnou hlášku navrhl Jiří Krejčík. Ten ji sám v osmašedesátém zařval do vrat ruských kasáren. Ani to ovšem nebyl jeho původní nápad. Heslo vymyslel herec a malíř Josef Hlinomaz, který ho v osmašedesátém namaloval na svůj obraz.

-S „nabídkou kvalitního sexu“ a erotickou předehrou se skleněným těžítkem přišel Jaroslav Dušek, který při natáčení často improvizoval. Ani tato fráze nepochází od scenáristů. Eva Holubová se navíc nechala slyšet, že měla při natáčení raději dvoje kalhotky, protože u Jardy Duška člověk nikdy neví, co ho napadne. 

-Když Saša potká starého Krause na chodbě a zeptá se ho: „Hledáš někoho, soudruhu?“, Kraus ho přetáhne holí. Tato scéna ve filmu neměla být. Jiří Kodet měl říct: "Nic, děkuji vám.". Když se ale poté Hřebejk se svými kolegy dívali na výledek, řekli si: "A proč by ho nepraštil?". Při natáčení scény se však stala nemilá věc, Kodet dal Duškovi takovou ránu, že měl několik dní ohromnou modřinu. 

-Ve scéně, kdy Šebek předvádí, jak se správně pije vodka v zákopu, tak řekne: "Maršal Malinovskij!"  Bratr Václav zděšeně vykřikne: "Brašulee!"  Tyto repliky také nebyly ve scénáři.

-Scéna, kdy strejda Václav zapíchne hořící prskavku do vlasů Šebkové je improvizací Bolka Polívky a reakce Simony Stašové reálné zděšení. 

Tušili jste, že…?

Zdroj: Facebook

Pelíšky jsou plné zajímavostí a mají přesah i do reálného světa. 

-Dle názvu filmu byla pojmenována 60 % starorežná vodka  „Pelíškovka“.

-Ve scéně, kdy se hádají bratři Šebkovi o velikosti medvěda kodiaka, má pravdu otec Šebek. Kodiak dorůstá velikosti kolem 3,2 metru. Když se postaví na zadní a zvedne přední tlapy, tak doopravdy dosáhne výšky až 4 m.

-Píseň "Slunečný hrob" od kapely Blue Effect, kterou slyšíme ve filmu, byla za komunistů zakázána, a to kvůli věnování Janu Palachovi. Obnovenou popularitu této písni přinesl právě film Pelíšky. 

-Miroslav Donutil, herecký představitel otce Šebka, neopomněl zdůraznit, že v příštím filmu už přijme pouze roli generála. Po poručíkovi v Černých baronech (1992), nadporučíkovi v Tankovém praporu (1991) a majorovi v Pelíšcích to byl podle něj naprosto logický postup. 

-Simona Stašová neměla ve filmu žádnou paruku, účes byl skutečně vytvořen z jejích vlastních vlasů.

Všimli jste si těchto chyb?

Ve filmu je možno zaznamenat několik chyb.Zdroj: Facebook

Chyba se vloudí naprosto všude a ani Pelíškům se to nevyhlo. 

-Těsně před scénou „Víš co Sašo, jdi do prdele,“ projede vzadu v ulici bílá Škoda Favorit, vyráběná až od roku 1988.

-Scéna, kdy si Šebek zapálí panáka vodky a vyplivne plamen, se nacvičovala celý den. Hercům při ní asistovali pyrotechnici, protože nešlo o nic bezpečného. Po několika hodinách tréninku konečně režisér přišel na to, jak scénu udělat tak, aby Donutil nevzplál. Za Donutilem stál asistent režie, který nebyl v záběru a držel hořící svíčku. Když Donutil plamen vydechoval, asistent do plamenu svíčky fouknul lak na vlasy. Ačkoli je tato scéna provedena takřka dokonale, při zpomalení filmu si můžete všimnout kousíčku plamenometu za hercovou hlavou. 

-Major Šebek by měl mít na vojenské čepici, zvané brigadýrka, zlaté šňůrky, nikoli hnědé koženkové pásky. Takové nosili jen „záklaďáci“, a to až o několik let později. 

-V Elienově bytě je vidět plakát k filmu Muž, ktorý miloval Kočičí tanec, jenže tento film vyšel až v roce 1973, tedy pět let po ději Pelíšků.

-Ve scéně, kdy Saša přichází k Evě na Vánoce, přešlapuje na rohožce ve vzorovaných ponožkách. O chvíli později na gauči má však ponožky jednobarevné.

-Když Šebek zkouší, jak dlouho se mu podaří vydržet pod vodou, tak sleduje kapra vpravo, ale když se vynoří z vody, stojí u pravého okraje vany a kapr je nalevo od něj. 

Podívejte se na video Šípu. 

Zdroj: Šíp
Sdílej článek:

Doporučené články

Partnerské horoskopy

Přehled partnerských vztahů