„Maluji tam ve svém pronajatém ateliéru, který není velký. Jeho nájem se dá finančně unést i na české poměry," pochlubil se Kanyza na křtu knihy Zdeňka Červenky, Nové příběhy důchodce v Languedoku. V půvabné vinárně v Korunní 105 se stal jejím kmotrem. Kanyza se titulu smál, protože sám už se za čistokrevného důchodce považuje. „Letos už jsem tam byl, ale ještě se tam v létě chystám. Pravda je, že mi trošku kříží plány rodinné události. Uvidíme."
Herec říká, že nejraději maluje své pocity a dojmy, nezatížené konkrétními postavami. K tomu si vychutnává dobré víno. „Když se vrátím do Prahy, maluji také, ale nemám zde ateliér. No a ta barevnost obrazů se tlumí právě s pobytem v zachmuřených Čechách." Kanyza dodává, že se cítí být hercem stejně tak, jako malířem. I když se tyto profese navzájem kříží. „Za těch pětačtyřicet let jsem si už zvykl. Nelze dávat na misky vah a říct, co v mém životě převažuje. Dělám obojí. Vždycky se může stát, že člověk tu druhou složku ošidí. To se ale dá dohnat," míní herec. Ve svém ateliéru tedy maluje, odpočívá a vydává se na výlety do okolí. Nejčastěji navštěvuje místa, spojená s významnými malíři. Kanyza ale říká, že se vyhýbá turistickým centrům. „Languedock se podobá Provence, ale není tolik turisticky a literárně profláknutý. Nejsem vyznavačem tematických, uspěchaných zájezdů a houfů lidí. Nejlepší je bloumat. Ale uznávám, že to chce čas a finance."
Na výletech se jeho záchytnými body stávají také nenápadné vinárničky. Na dobré víno herec nedá dopustit. „Když jsme studovali v 60. letech na HAMU, pili jsme víno jen podle názvu. To s dnešními odrůdami a kvalitou nemá nic společného. Ve srovnání se zahraničím si už ale my Češi nestojíme tak špatně. Lidé zde také chtějí pít kvalitní víno, navzdory slivovici a pivu," mínil herec na křtu knihy.
4 
