Novinka
Přihlaste se k odběru našich novinek ještě dnes!
Dana Hlaváčová byla svého času velmi slavná. Proslavila ji především role Dory v pohádce Tři oříšky pro Popelku. Zatímco o její slavnější sestře, Janě Hlaváčové, slyšet je, po Daně se slehla zem. Všechno začalo, když se před lety odstěhovala z Prahy.
Z Prahy do Mladé Boleslavy se Dana odstěhovala už před deseti lety. Právě tam žije její dcera Lucie Matoušková. „Do Prahy nejezdím, ale s Janou si voláme,“ řekla herečka deníku Aha. To ale už dávno není pravda.
V tu dobu Jana opustila Divadlo na Vinohradech a stáhla se do ústraní. Říkalo se, že má parkinsona, ale zda je to pravda, nikdo nevěděl.
„To není jisté. Má svoji lékařku s obrovskými zkušenostmi, která tu nemoc studovala i ve Švédsku. A ta sestře řekla, že si není jistá, zda jde o tuto chorobu, že jí to potvrdit nemůže,“ tvrdila Dana, která se šuškandu o nemocné sestře snažila zvrátit.
Následně se však sestry úplně odcizily. „Od té doby, co jsem ležák, se sestrou nejsme ani v kontaktu. Nevíme o sobě. Nemám na ni ani telefon. Já mám ale dost co dělat se sebou, nezbývá sil starat se o něco jiného,“ prozradila Jana Hlaváčová.
Její zdravotní stav není vůbec dobrý. „Tam, kam nutně potřebuju, si s pomocí chodítka dojdu. Třeba k doktorovi, když mě dovezou, se nějak došourám. Jinak je ze mě ale opravdu ležák, proto nikam nechodím,“ řekla otevřeně.
Kvůli špatné pohyblivosti se nedostavila ani na pohřeb svého muže Luďka Munzara a k vidění tam nebyla ani Dana. Janě jistě pomáhá nejbližší rodina. Zřejmě jí pomáhala i v době, kdy měla silné deprese. Špatně na tom nebylo ještě tělo, ale spíše mysl.
„Mívám zbytečné obavy, aby se někomu z rodiny něco nestalo. Z takových myšlenek se mi udělá špatně od žaludku a mou jedinou nadějí je, že si vymyslím nějakou práci, na kterou se musím soustředit,“ uvedla pro Magazín Dnes.
Prozradila také, proč se rozhodla seknout s kariérou herečky. „Měli jsme zkoušet hru Tartuffe, já si říkala, jak se to o prázdninách krásně naučím, ale najednou jsem se těch hloupých pět stránek učila dva týdny – a když jsem patnáctý den zase otevřela knihu a zjistila, že si nepamatuju ani slovo, tak jsem si řekla: A konec. Musíš toho nechat,“ konstatovala Jana, jenž už hrát netouží.