Popularita vás často zaslepí, ale u Ledeckého to nehrozilo. Ve třiadvaceti se jeho bratr David předávkoval drogami. Janek dlouho držel jazyk za zuby, ale když mu bylo padesát, vůbec poprvé řekl, jak se tehdy cítil.

„V muzice, co si budeme nalhávat, měl k té konzumaci úplně nejblíž. Ani nebudu tvrdit, že v téhle branži nepotkávám lidi, co s drogami nějakým způsobem experimentovali. Znám jich pár, co z toho, jako i můj bratr, nevybruslili. Když se to stalo, byla to hrůza. Něco tak naprosto nečekaného. A neuvěřitelně nás to všechny ranilo,“ řekl pro televizi Markíza. Možná proto má tak extrémně blízký vztah se svou rodinou. Když byly jeho děti malé, neposílal je do školy.

Zřejmě by se mu stýskalo. „Ester a Jonáš byli tak šikovní, že dostali ve škole individuál a doma jsme je s manželkou učili my. Možná to zní legračně, ale naučili se samostatnosti a vysokoškolskému přístupu,“ prozradil Ledecký Blesku.

Ledecký je sice barvoslepý, ale vystudoval výtvarnou školu. „Je výjimečný kreslířský talent. Díky svému handicapu se soustředil na kresbu a jeho komiksová tvorba je brilantní. Nyní však pravděpodobně dospěl do bodu, kdy se chce jaksi vzepřít, rebelovat, a tak maluje obrazy. I když barvy nevidí. Vezmeme-li při jeho mládí v úvahu široký záběr jeho působení na poli umění, komiksu či hudby, je toto rozhodnutí jistě obdivuhodné,“ prohlásil o něm sochař a designér Stefan Milkov v galerii Le Court.

I když má hodně zájmů, ten hlavní jsou jeho děti. Jonáš se potatil a věnuje se muzice, je také komiksovým kreslířem. Dcera Ester vyniká na poli sportu. Věnuje se snowboardingu a alpskému lyžování. Na Zimních olympijských hrách 2018 v Pchjongčchangu získala dvě zlaté medaile.

Janek Ledecký je věrný muzice celý život. Kromě účinkování v kapele, je autorem hudby k několika muzikálům. Namátkou Galileo nebo Hamlet. Kdo je fanouškem kapely Žentout, tak jistě pamatuje hity jako Zavři oči a všechno bude fajn nebo Proklínám. Janek prostě válí a vždycky válet bude.