Soňa Peková byla v loňském roce přesvědčená, že druhá vlna pandemie nepřijde. I když se předpověď mikrobioložky nevyplnila, ona na svém původním tvrzení trvá.

„Dnes už víme, že každá vlna byla způsobena jiným, novým virem a nemají nic do činění s tím jarním. To se pozná podle toho, že jarní vir nasbíral na konci své vlny celý batoh mutací, proměn ve svém genomu. A pokud by druhá nebo třetí vlna vznikly z té první, tak bychom ty mutace, které virus v průběhu času nabral, viděli i ve virech druhé a třetí vlny. Jenže tomu tak není. Takže původci druhé a třetí vlny jsou jiné kmeny viru. Odkud se vzaly, netuším. Ty kmeny jsou si navzájem velice podobné, ale nejsou to potomci viru prvního. Je to něco jiného. A já nevím, kde je ta jeskyně, z níž vylétají,“ řekla před pár dny Peková v rozhovoru pro Reflex.cz.

Jaroslav Flegr ale slova své kolegyně vyvrací, a dokonce na Facebooku naznačil, že Peková svému oboru příliš nerozumí.

Jaroslav Flegr vysvětlil, jak fungují mutace koronaviru

Jaroslav Flegr na svém Facebooku pravidelně informuje veřejnost ohledně pandemie koronaviru a používá k tomu svého kocoura Micíka, kterému dlouhé texty o pandemii věnuje.

Tentokrát se biolog zaměřil na slova Soni Pekové. Podle Flegra je její tvrzení o vymření původního viru naprosto scestné.

„Mutant je jedinec, který získal, nejčastěji chybou při kopírování svých genů, nějakou mutaci. Mutanta je pak skupina jedinců majících společného předka (původního mutanta), lišících se od jiných skupin i od nemutovaných zástupců daného druhu přítomností určité mutace či skupiny mutací. U virů, a zejména u těch, jejichž geny jsou zapsány do RNA, tedy třeba u koronaviru způsobujícího covid, vznikají mutace dosti často. Prakticky v každém pacientovi přibude alespoň jedna mutace, takže při kopírování starého řetězce RNA se do nového řetězce RNA zařadí chybné písmenko. Ve většině případů mutace vůbec neovlivní vlastnosti viru, takže s výjimkou vědce, který RNA určitého viru v laboratoři osekvenuje (určí pořadí písmenek (nukleotidů) v RNA), se o jejich přítomnosti vůbec nikdo nedozví. V některém případě ovšem mutace vlastnosti viru ovlivní, takže daná mutanta má například vyšší nebo nižší infekčnost, než má výchozí, nemutovaná varianta. O mutantech s nižší infekčností se obvykle nedozvíme, protože prohrají v soutěži s ostatními viry a z populace rychle vymizí. Ty s vyšší infekčností nám však dokážou pěkně zatopit,“ píše vědec.

Podle Flegra je naprosto jednoduché vypátrat původní vir, právě díky jeho typickému chování během mutace.

Slova Soni Pekové jsou podle Flegra scestná.

„Všechny typy mutací jsou důležité, když se snažíme odhalit evoluci daného druhu, tedy pořadí, v jakém se jeho linie odvětvovaly od společného předka. Evoluce se většinou znázorňuje pomocí větvícího se stromu. Na jeho kořeni je společný předek. Jeho hlavní větve se liší přítomností mutací, ke kterým došlo nejdříve, hlavní větvičky na těchto větvích přítomností mutací, které vznikly později, a jejich vedlejší větvičky přítomností mutací, které vznikly ještě později. Jestliže vědec osekvenuje nebo z veřejných databází získá dostatek sekvencí virů, může průběh větvení jejich evolučního stromu odhadnout velmi přesně. Dnes je to strašně jednoduché – stačí vložit sekvence virů do počítače, a program, který napsali moc chytří programátoři s ještě chytřejšími matematiky, rovnou namaluje obrázek fylogenetického stromu virů a často rovnou i spočítá, kdy se která skupina virů na stromě odvětvila,“ vysvětlil Jaroslav Flegr.

Biolog si na závěr svého proslovu neodpustil lehké rýpnutí do Soni Pekové.

„Tak, Micíku, a už víš, jak to bylo s vypouštěním mutantů. Kdybys potkal tu paní doktorku, co tvrdí o mutantech něco jiného, tak jí to prosím vysvětli. Nebo víš co? Radši se jí kliď z cesty. V biologii se naše paní doktorka zjevně příliš nevyzná, takže by tě mohla omylem osekvenovat (metoda, kterou se zjišťuje pořadí nukleových bází v sekvencích DNA, pozn. redakce),“ uzavřel Flegr s lehce ironickým nádechem.