K herectví se dostal víceméně náhodou: při záškoláckém výletu do Brna ho přemluvil kamarád, aby se zkusil přihlásit na místní JAMU. Josef Somr měl tehdy štěstí, ačkoli bylo po zkouškách, škola neměla plný stav, a tak ho pozvali k dodatečným zkouškám.
„Otec se mnou kvůli tomu nemluvil skoro tři roky," vzpomíná herecká legenda.
Tatínek nemohl Somrovi prominout, že dal herectví přednost před něčím stabilnějším. Proto Somr první roky školy doslova bojoval o přežití. „Dostával jsem tehdy z domova 300 korun měsíčně, živit jsem se musel sám," přiznává Somr.
Odchod z domova pro něj tak byl tou největší zkouškou. Na jednu stranu ochutnával první doušky svobody, ale jako rodáka z venkova ho město děsilo. Také se mu stýskalo po matce.
Vztahy s otcem se nakonec urovnaly, i když Somr přiznává, že jeho otec byl vždy svůj. „Otec byl nekompromisně konzervativní, a tak taky prožil celý život," vysvětluje.
4 
