Co vlastně zapříčinilo váš odchod z Evropy 2?
To nikdo neví.
A máte na to nějaký názor?
Názor na to samozřejmě mám, myslím si, že to byl osobní problém paní programové ředitelky Evropy 2 s mou osobou. Ten asi trval delší dobu, ale vyvrcholilo to, když jsem odjela na dovolenou na tři týdny na Srí Lanku. Ona se to snažila právě v té době upéct.
Pěkná podlost…
Vrátila jsem se a bylo mi to prostě oznámeno. Samozřejmě s tím spousta lidí v rádiu nesouhlasila, takže se to pak začalo řešit s nejvyšším vedením, vložili se do toho i Patrik s Leošem, a nakonec to dopadlo tak, že paní šéfová ten krok asi úplně nezvládla profesionálně.
Jak to? Co se stalo?
Začala mi dávat pokuty, které se třeba za tři dny vyšplhaly do výše 125 tisíc.
Co třeba bylo důvodem tak vysoké pokuty?
Přeřek ve vysílání, nebo třeba to, že jsem nechodila přesně podle smlouvy v 5:15 do práce. Do té doby tam v tuhle hodinu nikdo nechodil, ale najednou to někomu začalo vadit a začalo se to řešit. Pochopila bych to v moment, kdy by paní vedoucí měla stejný metr na mě i na kolegy. Těch věcí ale bylo samozřejmě víc.
Tím to skončilo?
Pak to právě začalo gradovat v to, že jsem byla trestaná za kaž-dou sebemenší chybu.
Jak se v takovém prostředí pracuje?
Já jsem tam naštěstí v takovém prostředí dlouho nepracovala. Vlastně deset let jsem neměla jediný problém.
Tohle ovšem problém byl!
To ano, myslím si, že to byla normální šikana. Vyvrcholilo to v to, že jsme se domluvili na mém dřívějším konci, ač jsem tam měla podle smlouvy zůstat do konce června. Ale díky tomu, že ona to vyhrotila do úplného absurdna, ten konec přišel dřív.
Pak jste spolu s paní ředitelkou ještě mluvily?
S odstupem času mi od ní přišla smska, že se omlouvá, že její kroky nebyly vykonány úplně profesionálně a že je jí to líto.
Vám ale ten odchod přinesl překvapivou novou možnost. Měla jste to štěstí, že po vás hned skočila televize.
Je to hezký a je to samozřejmě štěstí. Bylo to milé a já jsem za tu nabídku nesmírně vděčná. Ten den, co to kluci vyhlásili do éteru, tak se mi nabídek dokonce sešlo víc. Během toho jednoho dne opravdu dost.
Proč zvítězila televize?
Já jsem si vybrala nabídku, která pro mě v tu chvíli byla nejza-jímavější. Přijala jsem ji, protože jsem věřila, že mě to někam posune. Ale nebrala bych to tak, že jsem vyměnila špatné za dobré. Tak to není, já jsem v rádiu byla opravdu moc šťastná a končit jsem nechtěla. Kdyby to bylo na mně, tak se tyhle dvě práci dají zvládnout dohromady, rádio je ráno, televize večer.
Je to velká změna oproti rádiu?
Pro mě jediná, nejzásadnější změna je ta, že do rádia jsem chodila nenamalovaná, neučesaná, v teplákách a neřešila jsem to. A dalo se do rádia přijít rovnou po mejdanu, což se mi stalo tak jednou za dva roky a nikdo to neřešil. To je asi ten nejzásadnější rozdíl. Jo a taky po 22 letech nevstávám v 5.15, dřív to byly plavecké tréninky, pak hned rádio. Tak teď si naopak ráda přispím.
Cítíte při vysílání nervozitu?
Je to změna v tom adrenalinu. I rádio pro mě byl adrenalin, ale vzhledem k tomu, že jsem to dělala deset let, tak už nebyl tak velký. Teď je pro mě největší adrenalin, že člověk chodí každý den do živého vysílání a neví, co se tam může stát. Může zakopnout, může se pokazit čtecí zařízení, cokoli… Takže v tomhle jsem byla zpočátku nejvíc nervózní, ale jak si to pomaličku sedá, tak se těším a zjistila jsem, že ten adrenalin s tím spojený mám strašně ráda.
Když mluvíme o tom, co máte ráda – jak to vlastně máte s muži? Když jsem po tom pátral, našel jsem vlastně jen odkazy na váš vztah s badmintonistou Petrem Koukalem…
Já jsem asi normální a myslím si, že co je soukromé, je soukromé. Prostě se nepotřebuji se žádnou svou láskou někde předvádět. Naopak – o svých osobních věcech nikdy nemluvím.
Že se tedy tenhle vztah do novin dostal?
Ono to bylo jiné v tom, že když jsme se dali dohromady, tak Petr bojoval s rakovinou varlete. Rozhodl se o tom mluvit veřejně a šířit tak osvětu. Tím pádem se z neznámého badmintonisty stala veřejně známá tvář.
To zjistil, když jste byli spolu?
Ne, my jsme spolu začali chodit, když měl po první chemoterapii.
To muselo být hrozně složité…
To bylo. On se o mě rok pokoušel, já ho nechtěla z nějakých důvodů… Měl nálepku hrozného sukničkáře a byl mladší, což ze zásady odmítám.
To jste ty zásady v tomhle případě moc nedodržela.
(směje se) Ano, obě se porušily. (chvíli přemýšlí) Ale už spolu rok nejsme, tak možná nemá smysl, abych to tu s vámi rozebíra-la. Nevím, proč bych se měla o své soukromí dělit. Jsem ráda, že můžu svůj soukromý život žít jen se svými nejbližšími.
Takže bych se neměl ptát, jestli někoho máte?
Neměl, no. (usmívá se) Ale nemám, takže můžete…
4 
