Šíp.deník.cz

Petr Kotvald otevřeně o temném životním období: Chtěl jsem zemřít

Období s Hankou Zagorovou s Standou Hložkem prý bylo jednou úžasnou jízdou.
Období s Hankou Zagorovou s Standou Hložkem prý bylo jednou úžasnou jízdou.
Zdroj: Šíp PLUS
Sdílej článek:

Zpěvák Petr Kotvald (52) je vždy dobře naladěn. Málokdo ale ví, že nescházelo moc, aby už  nebyl na světě. O životním zvratu, ale také o tom, jestli někdy přeskočila jiskra mezi ním a Hankou Zagorovou a proč mu komunisté zakazovali zpívat, se dozvíte v rozhovoru pro Šíp PLUS.

Letos poprvé jedete na benefiční akci Kdo má rád na Martinský mlýn. Máte rád dobročinné akce?

Líbí se mi dobře organizované charitativní akce. Často se stane, že někdo chce dělat takový koncert, ale vůbec nemá tušení o tom jak. Pod rouškou snahy se skrývá amaterismus. To nemůžu. Jsem rád, když to dělají lidé, kteří tomu rozumějí, a je tam perfektní zázemí. Agentura pořádající Martinský mlýn funguje, takže mi to nedělá problém.

Vzpomenete si na svůj úplný pěvecký začátek?

Jasně. Vždycky jsem chtěl zpívat, začínal jsem ale hraním na klavír. Součástí učení byla i pěvecká nauka. A právě tam učitelka objevila můj talent. Pak jsem se přes zpívání ve velkém a komorním sboru dostal až k tomu sólovému. Začal jsem zpívat s první amatérskou kapelou v Žatci. V devatenácti jsem vyhrál soutěž Mladá píseň, a to byl jen krůček k tomu setkat se s Karlem Vágnerem a začít zpívat se Standou Hložkem a Hankou Zagorovou.

Vy jste ale jako spousta jiných umělců nevystudoval zpěv…

Mám vystudovanou elektrotechnickou fakultu ČVUT, telekomunikace, obor dálkový přenos dat. Už ve druháku jsem ale skočil rovnýma nohama do víru profesionálního zpívání, a když jsem promoval, bylo to zároveň to nejlepší období s Hankou a Standou. Nedostudovat bych si ale nedovolil. Chtěl jsem si dokázat, že na to mám.

Čeho jste se bál?

Byl jsem kluk z malého města, který si sáhl na vrchol, ale za totality stejně jako dnes nebylo nikde psáno, že to budu moci dělat navždy. Navíc, a to bylo horší, kdybych přestal studovat, musel bych jít na dva roky na vojnu. A pak by se samozřejmě přerušila i kariéra.

Nakonec jste na vojně byl?

Nebyl, protože jsem měl vážný zdravotní problém.

Co se vám tenkrát stalo?

Pamatuji si, že jsem zkolaboval během koncertu v Bardějově. Bylo mi opravdu hodně zle. To jsem ještě nevěděl, že mi praskl dvanácterníkový vřed. Když jsem pak ležel v nemocnici, vypadalo to dost beznadějně. Byl jsem samá hadička a lékaři ke mně neustále chodili a opatrně mi sdělovali, že mám podivnou srážlivost krve a zda u nás v rodině s tím nemá někdo problém a že nevědí co s tím, což mi moc klidu nepřidalo. Byl už jsem tak zoufalý, že jsem to skoro vzdal a rozhodl se zemřít. Nakonec mě zachránily myšlenky na mé blízké. Ale rok jsem nemohl vůbec nic dělat, bylo mi pořád velmi zle. Proto jsem se rozhodl přehodnotit svůj život a nedívat se na něj jako na něco samozřejmého.

Hanka Zagorová byla tenkrát o dost starší než vy. Jak jste to vnímal?

Když jsem tam nastupoval, tak to pro mě bylo, jako kdyby vás dnes najali do týmu Lucky Bílé nebo Madonny. Prostě sen. Ze dne na den jsem se stal součástí obrovského kolosu, který fungoval. Naskočil jsem a vezl se, bez nějaké větší snahy. Mně bylo tenkrát jedenadvacet a Hance třiatřicet. Byla to krásná ženská na vrcholu kariéry a nikdo nevnímal, jestli je starší. A hlavně jsme do ní byli všichni zamilovaní.

A přeskočila někdy nějaká jiskra?

Samozřejmě. Její charisma okouzlilo každého. Ona k sobě uměla lidi přitáhnout.

Měl jste úspěch nejen v triu s Hankou, ale i v duu se Standou Hložkem. Nebylo jim líto, když jste se rozhodl odejít na sólovou dráhu?

To já nevím, to se musíte zeptat jich. (smích) Ne, život se posouvá a všechno má svůj vývoj. Mně se v roce 1985 narodil syn a navíc poslední rok spolupráce už jsem přemýšlel o jiné hudbě. A pořád jsem byl jen součástí něčeho, nikdy jsem nebyl za sebe. Chtěl jsem to zkusit.

Máte pocit, že vaše sólová kariéra někdy trumfla hit Holky z naší školky?

Z mého pohledu určitě. Nazpíval jsem Je v tahu, Gejzír, Milujem se čím dál víc nebo Mumuland a Hully Gully. Nikdy jsem žádný mindrák neměl, protože moje písničky lidi bavily a baví. Něco jiného jsou prodejní čísla. V téhle zemi se už nikdy víc ničeho jiného než Holek neprodá.

Začal jste dělat úplně něco jiného, než na co byli lidé zvyklí. Zvláštní klipy, extravagantní kostýmy. Nebál jste se, že to lidé nepřijmou?

Teď už nepřekvapíte ničím. Ale tehdy byla jedna televize a v ní seděl kádrovák, který to schvaloval, a i když se vystoupení natočilo, neznamenalo to, že se odvysílá. A to se několikrát stalo i mně. Protože jednou jsem měl moc stojaté vlasy, pak moc zelené sako nebo jindy kalhoty s popuštěným sedem.

Jaké máte na svou image ohlasy v dnešní době?

Ten, kdo mě má rád, mě má rád. Kdo si myslí, že jsem mimo, ten si to bude myslet, i kdybych se rozkrájel.

A co říkáte na lidi, kteří řeknou: ježíš, co si to ten Kotvald zase vzal na sebe nebo co to zase zpívá?

To slýchám celý život. Já stejným způsobem reaguji na jiné umělce, a je to úplně normální.

Jak je to nyní po existenční stránce. Dá se vůbec ještě hudbou uživit?

Rozhodně nemusím dělat nic jiného. Celý profesionální život mi vadila jedna otázka: A máš dost kšeftů? Takhle jsem o tom nikdy neuvažoval. Každý koncert a vystoupení je místem, kam si jedu užít hudbu a přízeň diváků.

Před několika lety jste vystoupil společně s Hankou i se Standou, pak přišel comeback pánského dua. Plánujete ještě něco dalšího?

My jsme to ani tenkrát moc neplánovali. Nestavíme na tom svoji budoucnost. Když se naše cesty někdy spojí, tak to bude fajn, ale pokud ne, nebude to nikomu z nás vadit.

Nepijete, nekouříte, asi se o sebe dobře staráte?

Já když se napiju, tak jsem moc veselý a tančím na stolech a barech. Čím je to výš, tím líp. Takže raději nepiju, abych si nezlomil vaz. (smích) Ale vážně, v mojí rodině bylo na můj vkus až příliš alkoholiků. A z toho mám děsný strach.

Máte dvě děti, syna a dceru. Potatili se?

Asi ano. Oba dva tíhnou k umění. Dcera dobře zpívá, ještě studuje na gymplu, a syn je už dospělý a žije dost bohémským životem. Mixuje hudbu a maluje. Jeho bohémských kvalit já nikdy nedosáhnu, ale strašně mu to přeju, protože v jeho věku jsou představy o životě úplně jiné a může se všechno.

Kdo je Petr Kotvald

Petr Kotvald se narodil 8. července 1959 v Žatci. Jeho první hudební krůčky vedly od klavíru přes sborový zpěv až k sólovému vystupování. Proslavil se v duu se Standou Hložkem a triu s Hankou Zagorovou, poté se osamostatnil a dodnes jsou jeho desky velmi úspěšné. Prodej singlu Holky z naší školky, milion a čtvrt kusů, ale podle něj už v naší  republice nic nepřekoná. Petr je ženatý a má dvě děti.

Sdílej článek:

Doporučené články

Partnerské horoskopy

Přehled partnerských vztahů