Takže Romane, ne každý si s chutí užívá nemocniční postele, operačního sálu a skoro stálé společnosti lékařů a sestřiček. Jak jste prožíval tenhle „ozdravný“ pobyt vy?
„Tak je pravda, že právě ty sestřičky a doktorka, která mě operovala, mi tu celou operaci zpříjemňovaly. Jakákoliv operace, i když se může zdát banální, vyvolává strach. Stejně tak tomu bylo samozřejmě i u mě. Bál jsem se narkózy, mám to tak odmala. Ale vše dopadlo dobře. A nutno podotknout, že paní anestezioložka podávala skvělou práci, neb viděla, jak jsem nervózní. Krásně mě uklidnila. Po probuzení jsem prý mluvil něco o ženských a alkoholu, ale nic z toho si samozřejmě už nepamatuju (smích). Je to už v pořadí má 6. operace, tak bych to rád na tomhle čísle nechal (smích).“
Na svém Facebooku jste vyjádřil díky všem zdejším pečovatelům a poznamenal, že do téhle nemocnice se budete rád vracet, ale už ne jako pacient, ale doprovod manželky Míši do porodnice. Znamená to tedy, že počítáte s dalším rodinnými přírůstky a můžeme se perspektivně těšit třeba na budoucí pěvecké Tomešovo kvinteto?
„Nikdy neříkej nikdy. Samozřejmě jsem to napsal jako nadsázku. Na druhé straně, pokud to přijde a my na to budeme připraveni - což je vlastně oxymoron, protože na dítě se nikdy adekvátně nepřipravíš (smích), tak bychom časem třeba ještě rádi. Je pravda, že Míša je proti nám dost v oslabení, holčička by trochu vyrovnala síly a navíc i kluci říkali, že by sestřičku chtěli. Ale slovy klasika, Pavola Habery, “Je to ve hvězdách”. Zatím o ničem nevím.“
Všichni, kdo jsme někdy trávili čas v lékařských zařízením, dobře víme, že ač je odborný personál sebemilejší a maximálně schopný, totéž mnohdy nelze říci o výtvorech kuchařů a jejich kulinářských výmyslech pro pacienty. Předpokládáme, že i když jste byl hospitalizován v podstatě jen dva dny, těšil jste se na domácí krmi. Čím vás manželka přivítala a jak funguje coby pečovatelka?
„Míša je skvělá, od rána kolem mě běhá a nosí jídlo. Do toho starší syn zrovna leží s neštovicemi, takže je to doma jak v lazaretu a Míša je naší sestřičkou. Nutnou podotknout, že krásnou a šikovnou. Kdybych neměl v rámci rekonvalescence zákaz fyzických aktivit, možná bych si troufl říci, že i svůdnou! Ráno se vždy zeptá, na co mám chuť a za chvilku už mi to nese do postele. Na to se hezky zvyká. Za pár dnů bych už mohl snad normálně fungovat, ale s touhle péčí přemýšlím, že… ne, ona by to poznala.“
Nejen mlsáním dobrot si ale určitě krátíte čas při rekonvalescenci, takže prozraďte svůj denní program. Jaké aktivity jste do něj zařadil?
„Tak to vím přesně a mám to perfektně zmáknuté! Ráno ležím na zádech, kolem dopoledních hodin si většinou lehám na levý bok, protože ten pravý je operovaný, ten bolí více. No a pak znovu na záda. U toho si většinou pouštím seriály na Netflixu a vzdělávací videa. Řekl jsem si, že ten čas využiju a budu se chtít trochu posunout v pár aspektech mého pracovního života. Nedávno jsem si pořídil filmovou kameru a točím s ní různé věci, s tím je spojená i editace, střih, efektování, atd. A tomu se právě teď věnuju. Baví mě to.“
Vše se tedy v dobré obrátilo a určitě se těšíte až zase naskočíte do běžného pracovního života. Na co se chystáte, co připravujete a nač se můžeme těšit, až vyskočíte z domácího divanu?
„Je toho teď hodně. Což je fajn. Určitě bych pozval diváky do Divadla Kalich na představení Biograf láska, to je nejnovější titul, ve kterém hraju. Zároveň v tom samém divadle budu zanedlouho zkoušet činohru Dobře rozehraná partie, na což se nesmírně těším. Určitě bych pozval i na rockovou show Hedwig a její angry inch do Malostranské besedy. To je představení, které rozhodně stojí za návštěvu. Vidět mě můžete samozřejmě i v Hudebním divadle Karlín nebo v Divadle Radka Brzobohatého v představení Freddie show. Další věc, na kterou se ohromně těším, je vydání mého nového singlu. Koketujeme s hudebním vydavatelstvím Supraphon a pokud vše klapne, tak by teď na jaře měl jít ven i s videoklipem. A další a další věci, ale ty si nechám na příště!“
