Šíp.deník.cz

SPALTE MI pejska, prosím

Jediné zvířecí krematorium v Česku najdete na okraji Brna.
Jediné zvířecí krematorium v Česku najdete na okraji Brna.
Zdroj: Šíp/Jaroslav Švanda
Sdílej článek:

BRNO - Mezi průmyslovými stavbami v brněnské části Chrlice působí malá budova obklopená keři a stromy poněkud nepatřičně. Chtělo by se říci oáza uprostřed džungle. Lidé sem ale přichází s bolestí v srdci. Za meruňkovými zdmi budovy je totiž krematorium zvířat.

Rozlučkový obřad se tu velmi podobá tomu, jaký probíhá při loučení se zemřelým člověkem. Pro "pozůstalé" jsou připraveny dvě obřadní místnosti a rozlučkový salónek. "Naše pracovnice mají psychologické kurzy. S lidmi, kteří se přišli rozloučit se svým zvířecím přítelem, si povídají o životě jejich miláčka, nabídnou jim občerstvení a snaží se jim ulevit od bolístky na duši," prozrazuje filozofii firmy její jednatel František Foltýn.

Slzy i epileptický záchvat

Mezitím, co se lidé svěřují se svým žalem, další z pracovnic zvířecího krematoria chystá jejich zvířecího miláčka na poslední cestu. "Když je vše připravené, necháme klienty s jejich zvířátkem o samotě. Většinou u něho postojí několik minut. Často mu na poslední cestu dávají jeho oblíbené pamlsky, pelíšek, deku, milovanou hračku," popisuje průběh rozloučení ředitelka "smutečního podniku" Kristýna Šromová.

Lidé většinou zvládají loučení se zvířecím členem rodiny pouze se slzami v očích. Několikrát se ale pracovnice krematoria musely proměnit i ve zdravotnice. "Jednou při obřadu dostal pán epileptický záchvat. Naštěstí zde s ním byl jeho bratr, který mu ve spolupráci s námi podal lék a poskytl první pomoc," vzpomíná na nepříjemné chvíle František Foltýn. Poté, co lidé dají svému zvířecímu kamarádovi poslední sbohem, vrátí se do obřadní místnosti. Z ní mohou malým okýnkem sledovat, jak jejich miláček putuje definitivně do zvířecího nebe.

Budou ve společné urně

V následujících chvílích je opět čas na vzpomínky. Než se zvířecí tělíčko promění v peci na popel, trvá to někdy i přes hodinu. "V těchto chvílích nám ukazují fotky a vypráví příběhy, které se svým zvířátkem prožili. Často se nám zvěční do pamětní knihy, kde pro své odcházející miláčky nechávají různé vzkazy, malůvky či básničky," prozrazuje ředitelka Šromová.

Nakonec přichází výběr vhodné smuteční urny, ve které si lidé ostatky svého věrného přítele odnesou domů. "Jejich přání jsou různá. Nikdy nezapomenu na starší paní, která u nás vyprovodila na poslední cestu malého pejska. Na jeho ostatky si ale vybrala tu největší urnu, kterou zde máme. Rozhodla se totiž, že až umře, nechá se k němu přisypat a teprve potom společně "ulehnou" na místo posledního odpočinku," vypověděl František Foltýn jeden z mnoha příběhů nikdy nekončící lásky mezi člověkem a zvířetem.

Jak to tam chodí
Ke kremaci se přijímají nejčastěji psi a kočky. Lidé ale přináší také papoušky, fretky či králíky.
Lidé mohou své zemřelé zvířecí kamarády přivézt sami, nebo si objednat v krematoriu odvoz.
Zvířata jsou před kremací uložena v chladících boxech.
Žeh je prováděn v plynové peci při teplotě 800 stupňů. U malých zvířat trvá zpopelnění kolem půl hodiny, u velkých o hodinu déle.
Celý obřad je možné sledovat také prostřednictvím online kamer, nebo si ho nechat nahrát na DVD.

Boxer Mirko vypadá po péči Kristýny Šromové, jakoby jen spal.


Venčila mrtvého psíka v parku

Lidé se často se svými zvířecími přáteli nedokáží rozloučit. Brání se uvěřit skutečnosti, že jejich věrný společník už není mezi živými.

"Stalo se nám, že jsme přijeli pro pejska, ale jeho majitel nám ho odmítl vydat. Pevně ho tiskl v náručí a lehl si s ním do postele. Jindy zase paní trvala na tom, že ještě musí s pejskem na procházku. Vzala ho do náručí a prošla celým parkem, zastavovala se na jeho oblíbených místech, poseděla na lavičce… Celou tu dobu si s ním povídala, jako by byl ještě živý," přibližuje dojemné příběhy František Foltýn ze zvířecího krematoria.

Jsou ale i takové příběhy, při nichž člověku běhá až mráz po zádech. Pracovníci krematoria pamatují na rodinu, která svého pejska tak milovala, že ho po smrti půl roku skladovala ve svém kuchyňském mrazáku.

Nejtěžší rozloučení: Slepec, který plakal

Nejsmutnější bývá loučení bezdětných manželů, kteří svého pejska či kočičku milovali jako svého potomka. „Na fotografiích nám ukazují, kde měl jejich zvířecí miláček pokojíček, kde si hrál, kde odpočíval a dokonce i kde sledoval svoji vlastní televizi,“ říká spolumajitel zvířecího krematoria František Foltýn.

Nejsilnější zážitek má ale z rozloučení slepce s jeho vodícím psem. „Vidět plakat slepce, to musí pohnout i srdcem toho nejtvrdšího chlapa.“

René Flášar

Kremace
Sdílej článek:

Doporučené články

Partnerské horoskopy

Přehled partnerských vztahů