V zákulisí musel mít nervy nadranc. Před ním se totiž v ringu v holešovické aréně střídal jeden větší řízek než druhý, došlo i na krev a zápasníci si rozhodně se svými protivníky nebrali servítky.
Když konečně došlo i na něj, dorazil Dan Landa do ringu kolem půl dvanácté večer v plné parádě. Proti němu se postavil finský bojovník Riku Immonen (40) a řežba konečně mohla začít.
Zezačátku to sice vypadalo, jako když se oba muži dost šetří a mají své údery předem domluvené. Možná i proto se po prvním kole zvedlo několik desítek diváků a odešlo z arény.
Druhé a třetí kolo ale ukázalo, že oba bojovníci dávají do zápasu vše a chtějí odejít se ctí. Protivník Daniela Landy sice nezápasil posledních patnáct let a sám Landa trénoval pouze půl roku, oba ale měli rozhodně co ukázat.
Zápas na tři kola tak nakonec oba ustáli se ctí, a i když vyhrál Riku Immonen, ve tváři Landy se zračilo velké štěstí.
"Je pro mě velkou ctí, že jsem si mohl splnit tohle přání a postavit se sem. A když lidi uvidí, co dokáže takový hudebníček, budou vědět, že vždy stojí za to bojovat," pronesl po zápasu Dan Landa.