Tomáš G. Masaryk chtěl abdikovat

I když první československý prezident platil za mimořádně zdatného politika, často se nechal fotit při jízdě na koni a nepil alkohol, zdravotně na tom moc dobře nebyl. Svou roli sehrálo zřejmě i to, že do úřadu nastoupil v osmašedesáti letech. Když byl počtvrté zvolený hlavou státu, bylo mu 84 let.

Až později vyšlo například najevo, že Masaryk v roce 1934 zabloudil na lánském zámku, cítil bolest v oku a neudržel lžíci v pravé ruce. Už tehdy ale blízcí spolupracovníci o jeho zdravotním stavu mlžili a tisku tvrdili, že prezident nepřijímá návštěvy, protože má chrapot. Ve skutečnosti ale prodělal několik mozkových příhod.

Masarykovi se pak například stalo, že zapomněl text prezidentského slibu nebo se kvůli nepohyblivé ruce nedokázal podepsat. To uředníci vyřešili diskrétně a nechali mu vyrobit razítko s jeho podpisem. Kvůli zdravotním problémům a celkovému vyčerpání chtěl prezident abdikovat několikrát, podařilo se mu to ale až v roce 1935. Zemřel ve spánku o dva roky později. V té době měl zkornatěné tepny a ložisko tuberkulózy na jednom plicním laloku.

Edvard Beneš neustál psychický tlak

Kožlanský rodák hrál v mládí fotbal za Slavii a později se věnoval i lyžování, plavání nebo jízdě na koni. Náš druhý prezident trpěl závažnou Meniérovou poruchou středního ucha, kterou doprovází závratě a hluchota.

Beneš bohužel dlouhobě nezvládal velký psychický tlak, což se později promítlo i do jeho sporných politických rozhodnutí. Budoucí prezident se poprvé nervově zhroutil už v roce 1926. Lékař tehdy jeho vysílení klasifikoval jako neschopnost vykonávat náročné úkoly a doporučil mu půlroční pobyt u Středozemního moře.

Další kolaps přišel v době, kdy Beneš ustoupil tlaku Velké Británie a Francie a přijal mnichovský diktát. Prezident prý vůbec nedokázal fungovat a jenom ležel několik týdnů na lůžku. Pak politik odjel do londýnského exilu, kde ho postihly dva záchvaty mrtvice. První přišel v době, kdy sovětská armáda obsadila Podkarpatskou Rus, a druhý těsně před jeho odletem na jednání do Moskvy.

Všechno nasvědčuje tomu, že tragické události bezprostředně ovlivnily Benešovo zdraví. Když Stalin v roce 1947 odmítl Marshallův plán, Beneš měl další mrtvici, po které mu ochabla levá ruka a noha. Prezident na tom byl tak špatně, že už prakticky nedokázal čelit těžkým výzvám, které před ním stály. V únoru 1948 už ani neodporoval komunistickému diktátu, a ovlivnil tak osudy Československa na další dlouhá desetiletí.

Emil Hácha se chtěl několikrát zabít

S těžkou nemocí se během celé protektorátní vlády potýkal také Emil Hácha. Když v listopadu 1938 nastoupil do úřadu, považoval sám sebe za velkého pesimistu. Dokonce se chtěl zabít při rychlé jízdě autem.

Už v lednu 1939 Hácha sebekriticky uznal, že začíná být hodně zmatený. Svěřil se proto svému osobnímu lékaři, který zjistil, že mu chybí vůle a rozhodovací schopnosti. I to se projevilo během událostí druhé světové války. Jakmile měl Hácha v březnu 1939 podepsat souhlas s německou okupací, zhroutil se a omdlel. Podle lékařů trpěl arteriózou mozkových cév, ztrátou vštípivosti a širokých zájmů s občasnámi mrákotnými stavy.

Na podzim 1941 chtěl Hácha odstoupit, to mu ale Němci nedovolili. Prezidentovo utrpení trvalo dál, depresivní politik pořád myslel na dobrovolný odchod ze světa. Často prý žádal svého lékaře Maixnera, který se staral také o Masaryka a Beneše, aby mu dal jed nebo prosil lesního správce v Lánech o střelnou zbraň.

Během posledního roku války už Hácha nepoznával známé osoby, nemohl chodit a nedokázal se podepsat. Přesto ho komunistický ministr vnitra Nosek poslal do Pankrácké věznice, kde po šesti týdnech pobytu zemřel. Bylo mu 73 let.

Klement Gottwald doplatil na syfilis

Komunista Klement Gottwald byl jedním z československých prezidentů, kteří zemřeli během funčkního období. V roce 1944 v moskevském exilu prodělal dva infarkty. Pak mu lékaři zjistili neléčnou syfilis, kvůli které mu na Nový rok 1945 ochrnula polovina těla. A nakonec se ukázalo, že prezident má rozsáhlou výduť srdeční aorty a zbývají mu maximálně dva roky života.

Prezident žil nakonec ještě šest let, i když vůbec nedbal na rady lékařů. Začátkem března 1953 se proto klidně vydal letadlem do Moskvy na pohřeb Josifa Stalina. Zdeformovaná aorta mu ale praskla a Gottwald 14. března zemřel. Podle ruského vzoru mělo být prezidentovo tělo nabalzamováno a uchováno "na věčné časy". Prezidentovy ostatky ale stejně nevydržely a po devíti lety byly zpopelněny.

Stav Antonína Zápotockého komunisti netajili

Antonín Zápotocký strávil šest let v koncentračním táboře, což mu doslova podlomilo zdraví. Zprávy o jeho kondici přitom komunistický režim trochu netypicky veřejnosti částečně sděloval. Byl druhou hlavou státu, která zemřela přímo v prezidentském úřadu. V roce 1955 měl Zápotocký první infarkt a v listopadu 1957 další dva, přičemž ten druhý se mu stal osudným.

Kvůli Ludvíku Svobodovi se změnila ústava

Jako voják toho Ludvík Svoboda vydržel hodně, komunistická vazba v letech 1952 až 1953 mu ale dala zabrat. V roce 1969 se jeho zdraví výrazně zhoršilo, i když na tom zřejmě měla podíl i Husákova normalizace.

V červnu 1972 prezident hostil indickou premiérku Indiru Gándhí, když ho postihla mozková mrtvice. Svoboda sice po poradě s rodinou už v prezidentském úřadě pokračovat nehodlal, Husák ho ale donutil k další kandidatuře. Pak se jeho stav zhrošil a po podání sedativ upadl do kómatu. Právě kvůli Svobodovi došlo ke změně ústavy a Federální shromáždění tehdy nemohoucího prezidenta zbavilo funkce.

Gustáv Husák měl mozkové mrtvice

V prosinci 1987 už Gustáv Husák musel cítit, že mu ubývají fyzické síly. Během posledních devíti let ho postihly dvě mozkové mrtvice a kvůli zhrošenému zraku podstoupil operaci očí. Také proto rezignoval na pozici generálního tajemníka ÚV KSČ a ponechal si jen funkci prezidenta. V listopadu 1989 se ani výrazně nebránil pádu komunistického režimu, 10. prosince rezignoval a stáhl se do ústraní.

Václav Havel několikrát unikl smrti

Během komunistického věznění Václav Havel prodělal neléčený zápal plic, což se později projevilo při jeho dalších onemocněních. V době, kdy byl prezidentem, ležel v nemocnici celkem sedmnáctkrát. Asi nejhůře na tom byl v prosinci 1996, kdy mu lékaři vyoperovali zhoubný nádor na plicích včetně poloviny pravé plíce.

Už po dvou letech měl první polistopadový prezident zase namále. Po protřežení tlustého střeva mu život zachránil rakouský chirurg Ernst Bodner. Havel trpěl na chronickou bronchitidu, na kterou mělo vliv jeho kouření. S cigaretami nakonec skoncoval až v době, kdy mu lékaři zjistili rakovinu plic. Václav Havel zemřel v pětasedmdesáti letech v prosinci 2011.

Zdroj: Čím stonali mocní ve 20. století (III), Wikipedia.org