1/21

Zdroj: www.youtube.com

Otřesný případ Nataschi Kampusch začal 2. 3. 1998. Tehdy desetileté děvčátko bylo uneseno pětatřicetiletým Wolfgangem Priklopilem.
Dlouhých osm let byla vězněna v podzemní místnosti o rozměrech 2,8 × 1,8 × 2,4 metru umístěné pod garáží Priklopilova domu.
Zpočátku tuto místnost nesměla opouštět, později mohla vycházet na zahradu mimo dům, ale samozřejmě pouze za doprovodu únosce. Když byla starší, občas ji bral s sebou na nákup.
Právě této příležitosti 23. 8. 2006 využila k útěku. Únosci zazvonil telefon a ve chvíli, kdy se vzdálil, tehdy již osmnáctiletá dívka, utekla.
Podle svých slov skákala přes ploty ostatních domů, dokud neviděla otevřené okno. Požádala tedy majitelku, aby zavolala policii.
Priklopil stihl utéct ještě před příjezdem policie, když mu ale byli muži zákona v patách, skočil pod metro mezi stanicemi Wien Nord a Wien Traisengasse.
Policie začala celý případ vyšetřovat. Experti se shodli na tom, že muž byl psychopat a zřejmě byl v minulosti vystaven týrání a svá traumata potlačoval perfekcionismem.
Priklopil nejspíš toužil po lásce, ale s jeho perfekcionismem to měl těžké. Jeho kolega mu prý v žertu řekl, že si zřejmě nějakou ženu bude muset vyrobit.
Tak se pachatel zřejmě rozhodl, že si princeznu vychová z malé Nataschi, kterou nutil vykonávat různé domácí práce. A mimo to ji fyzicky i psychicky ubližoval a sexuálně napadal.
Když se chtěl dostat k Natasche, musel odstěhovat komodu, za kterou byl půl metru silný trezor.
Po přesunutí trezoru se objevil malý průlez, kterým musel vcouvat a otevřít 150 kg těžké dveře.
Poté projít chodbičkou širokou 50 cm a otevřít další dvoje dřevěné dveře. Natascha říká, že když chtěl přijít k ní do „cely“, trvalo mu to hodinu.
Po osvobození bylo s podivem, jakou skvělou slovní zásobou dívka oplývá. V podzemní kobce byly nalezeny knihy od dětských až po současnou literaturu.
Priklopilovi zřejmě velmi záleželo na tom, aby jeho oběť byla vzdělaná a mohla mu tak být rovnocennou partnerkou alespoň na inteligenční úrovni.
Je šokující, že Natascha ke svému únosci necítí jen nenávist, ale také jistou formu soucitu a paradoxně možná i sympatie.
Sama tvrdí, že když máte na výběr, buď být úplně sama a v tichu, nebo s další živou osobou, vždy zvolíte raději přítomnost někoho jiného.
Od doby, kdy se unesená sama osvobodila uplynulo již více než deset let. Natascha nějakou dobu navštěvovala psychoterapeuta, aby se s psychickými děsy srovnala.
Téměř ihned po osvobození požádala o možnost koupit dům, ve kterém byla vězněna. To nemá nic společného se Stockholmským syndromem, jen nechtěla, aby se z domu stala atrakce senzacechtivých lidí.
V současné době Natascha cvičí jógu, která jí prý velice pomohla vyrovnat se s psychickým násilím, které na ní Priklopil páchal. Založila také nadaci, která pomáhá psychicky týraným lidem.
Uvažuje o studiu psychologie. Napsala o svém vězení knihu, podle té byl natočen film: 3096 Dní.
NOVINKA UŽ TO VÍŠ? NE? TAK SE PŘIHLAS A ODEBÍREJ! ODEBÍRAT