Lidé ji ctili téměř jako bohyni a odevšad se k ní hrnuli zájemci, přestože byla velmi drahé zboží. Jednou se vsadila, že svede ctnostného Platónova žáka Xenokrata. Zahalila se průsvitným závojem a v noci zaklepala na jeho dveře, načež se mu v slzách vrhla do náruče s tím, že ji honí lupiči a potřebuje ochranu.
Xenokrates ukázal na lavici, kde si mohla lehnout, a sám šel do postele. Sotva však zavřel oči, Lais ze sebe shodila závoj a začala se k němu tisknout. Vynaložila veškeré své dovednosti, ale Xenokrates zůstal chladný a lhostejný. Nakonec s pláčem utekla. Když po ní chtěli peníze za prohranou sázku, pravila: „Vsadila jsem se, že zvítězím nad člověkem, ne nad sochou."
Nebyl to však její jediný neúspěch. Jednou se zamilovala do atleta, který závodil na olympijských hrách. Vytrvale ho pronásledovala, ale sportovec se vymlouval, že musí zůstat při síle. Nakonec raději utekl zpět do rodného města, kde měl svou přítelkyni. Ta byla jeho věrností natolik překvapená, že mu nechala postavit sochu.
Lais byla hezká i v pokročilém věku, přesto dávné půvaby postupně odkvétaly a žena začala hledat útěchu v alkoholu. Jak a kdy zemřela, není známo.
4 
