Někdy se dokonce stávalo, že i samotné vykřičené domy vysílaly na pouliční prostitutky trestná komanda. Není divu, měly nižší ceny a braly jim zákazníky. V některých provinciích byla prodejná láska dokonce už tak levná, že úřady vydávaly právní předpisy, které zakazovaly prodávání sexuálních služeb pod cenou.
Pouliční šlapky nejčastěji pocházely z těch nejchudších rodin. Často se stávalo, že nemajetní rodiče prodali dceru do luxusního nevěstince, aby z ní měli alespoň nějaký finanční užitek. Podle tradičního náhledu totiž byla dcera jen přítěží a mnohem větší váhu mělo narození syna. Jindy zase po venkově obcházel handlíř a vyhledával dívky vhodné k sexuálním službám ve městě. Když před chudými rolníky zacinkal penězi, dívka byla většinou rychle jeho.
Co se týče mužské prostituce, v Číně zřejmě neexistovala v takovém rozsahu jako ve starém Řecku a Římě. Nicméně již v kronikách prvních císařských dynastií lze najít zmínky o homosexuálních vztazích jak mezi stejně starými muži podobného postavení, tak mezi bohatými starci a mladíky, případně eunuchy. Prostituti se pohybovali také volně po ulicích, většinou v dámském přestrojení.
4 
