Asi to zažil každý. První rande bývá plné zvědavosti, nedočkavosti a nervozity. Jedním z klíčových momentů je i otázka placení útraty. Dříve se rozumělo samo sebou, že muž jako pravý gentleman zaplatí. Ty doby jsou ale pryč. Najde se stále více žen, které chtějí platit samy. Někdy tak dochází ke komickým momentům, kdy se oba přetahují a nutí obsluze své peníze.
Jsi zlatokopka!
Placení je také velkým psychologickým momentem. Pokud muž zaplatí útratu, může získat pocit, že má nad ženou převahu a že je mu zavázána. Pokud se nakonec dočká odmítnutí, může ji začít psychicky vydírat a označovat za zlatokopka nebo vyžírku. Je zajímavé, že obráceně to obvykle nefunguje. Zlatokopkou je vždy jen žena.
Podle sociologů se nejvíc samostatných žen vyskytuje v západní Evropě. Tam je už zcela běžné, že si platí svou útratu, dokonce zvou i muže. Směrem dál na východ se ale stále udržuje starý model, kdy po peněženku sahá muž. Naše země je prý někde na pomezí, což nám příliš nepomůže.
Odborníci proto radí, aby lidé v našich končinách při první schůzce dodržovali několik jednoduchých zásad a vyhnuli se tak
riziku finančního nedorozumění.
Jak z toho ven?
První rada: Ani jeden z dvojice by si neměl objednávat nic drahého. Pokud muž trvá na placení, tak emancipovaná žena snáze skousne, když měla pouze minerální vodu než třeba koňak.
Druhá rada: I když chcete platit, nebo ne, vždy projevte ale-spoň snahu o zaplacení své útraty. Dále se zařiďte podle reakce protějšku.
Třetí rada: Nesnažte se druhého překřičet a nutit mu svou vari-antu. Pokud protějšek trvá na zaplacení celé útraty a vy také, dohodněte se na kompromisu. Berte to jako první partnerský problém.
Čtvrtá rada: Platí ten, kdo na schůzku pozval. Je to nejelegantnější a nejschůdnější řešení. (tom)
4 
