Právě v tu chvíli náhodou potkal vypravěče jeho příběhu, kterého cituje kniha z roku 1920 Žena, její krása a život pohlavní.
„Tiše, pro Bůh, tiše!" zvolal mladík ve chvíli, kdy jsem zjistil druh jeho poranění. „Nerad bych, aby se o tom mluvilo, chci se totiž oženiti," dodal. „A právě proto nesmím mlčeti!" pravil jsem pevně.
Náš vypravěč a lékař v jedné osobě pak smutnému mládenci vylíčil, jak nerozumně si počíná. „Vysvětlil jsem mu, že kvůli zranění není možné, aby soulož účinně prováděti mohl, neboť semeno jeho následkem znetvoření žaludu nemůže oploditi. Když potom asi po půl hodině mne opouštěl, viděl jsem, kterak si zoufá," popsal vypravěč své jednání.
V mladíkovi se ale nakonec svědomí hnulo a dva dny před svatbou řekl otci své nevěsty, že se sňatku vzdává a sdělil i důvod. Ještě týž den opustil město a se svou milou se už nikdy nesetkal. „Nevěsta sice byla tehdy nešťastnou, ale dnes je již provdána za zdravého muže, s nímž má párek roztomilých dítek," završil muž své vyprávění, které dle dobového náhledu vlastně mělo šťastný konec. A jak to dopadlo s nebohým vojákem? „Co se s ním stalo, nevím, ale doufám, že u vědomí toho, že konal, co svědomí mu velelo, našel konečně klid a že se opět vzmužil," dodal lékař.
4 
