Šip.deník.cz

Čečrlovi od jezu smrti: Zachránili život už 50 lidem

Hák na laně používá zachránce k zachycení a vytažení raftu.
Hák na laně používá zachránce k zachycení a vytažení raftu.
Zdroj: Šíp
Sdílej článek:

Pamatujete film Ryba na suchu sVlastou Burianem? Osud majitele půjčovny lodiček apřevozníka Ryby, který vytahoval zřeky topící se plavce isebevrahy, se až nápadně podobá příběhu Jana Čečrleho (62) zRadošova na Karlovarsku. Ten žije ise svourodinou vdomku na řece Ohři přímo ujezu smrti, kde se utopilo už na třicet vodáků. Všichni se proto rozhodli vytvořit zcela ojedinělý zásahový tým.

Kromě Jana pomáhá topícím se vodákům také manželka Blanka (56), úřednice na městském úřadu, dcera Jana (36), která pracuje na poště, avnuk Jan (15), který ještě chodí do školy. Čečrlovi zasahovali už mockrát, atak není divu, že si časem vypracovali dokonalý záchranný systém, vněmž má každý zrodiny svůj přidělený úkol.

„Bydlíme tady už třicet let aprvního topícího se vodáka jsem zřeky tahal před šestadvaceti lety, kdy tu postavili jez. Na to, že je celoročně nesjízdný, upozorňují výstražné tabule, ale někteří vodáci na to kašlou ařítí se ipři vysoké vodě do víru vln. Nejčastěji na raftech, ty mají oproti kanoím, kajakům nebo loďkám alespoň nějakou šanci. Ale objevil se nám tu už ivor,“ kroutil hlavou čerstvý důchodce Jan.

Před jezem smrti jsou výstražné tabule. Mnozí vodáci jich ale nedbají.

„Raft jez obvykle přeskočí, prohne se, ale silný proud vody dole ho přitáhne zpět. Pak se překlopí avír ho isposádkou semele,“ popsal nám muž, který donedávna pracoval jako údržbář vnedaleké vodárně. „Nejdřív jsem byl záchranářem sám, ale postupem času se do toho zapojila celá rodina. Jedinou výjimkou je dcera Blanka, která bydlí jinde,“ vysvětlil pan Čečrle.

U jezu v Radošově zasahuje rodina asi pětadvacetkrát za rok.

Za tu dobu prý zasahovali bezpočtukrát. „Dříve jsem chodil do zaměstnání ana zahradě jsem byl jen po práci aovíkendech, ale teď jsem vdůchodu avětšinu dne pracuji kolem domu asleduji vodu, takže mám stálý přehled otom, co se na jezu děje,“ pochvaloval si Jan.

Oblečení často ani nevrátí

Při větší vodě, kdy jde vodákům na jezu oživot, jsou členové rodiny Čečrlových vpozoru. Jakmile manžel Jan zakřičí: „Pohotovost!“, manželka Blanka zavolá na tísňovou linku záchranáře, hasiče apolicisty avnuk Jan utíká ke spínači, kterým se ovládá klapka vpropusti. Jde-li skutečně do tuhého, otevře ji asníží tak hladinu vody na jezu. Jan už se mezitím řítí do kůlny pro plastový kanystr na laně, se kterým vyběhne nahoru na jez kzábradlí ahází jej topícím se lidem, kteří se křečovitě drží raftu nebo loďky. Jakmile se zachytí hozeného kanystru, přitahuje si je pan Čečrle vší silou zdivokého víru ke břehu. Hákem na laně pak loví azachytává převrácené nebo zmítající se rafty. Kromě barelu letí do vody izáchranný kruh, který má pro změnu na starosti dcera Jana. Když už je téměř po všem, přijíždějí záchranáři, hasiči apolicisté.

Když je pohotovost, utíká vnuk Jan ke spínači, kterým se ovládá klapka v propusti. Je-li to třeba, otevře ji a sníží hladinu vody na jezu.

„Po vytažení zvody ještě poskytneme lidem suché oblečení nebo deky na přikrytí, uvaříme jim vpřízemní místnosti čaj apostaráme se oně, jak je potřeba,“ doplní Jan. Někdy se prý stane, že jim zachránění lidé půjčené ošacení nebo deku ani nevrátí, občas si odnesou ilano, kterým byli vytaženi zřeky.

Nezapomenu na jeho oči

„Zážitky, na které nikdy nezapomenu?“ zamyslel se důchodce Jan. „Asi před osmi lety se do jezu dostala malá holčička zdětského tábora, které vedoucí řekl, že si může za odměnu zaveslovat vloďce. Skočil pro ni nějaký voják, ale zřejmě mu došly síly. Holčičku se mi podařilo zachránit, ale když jsem chtěl pomoci ivojákovi, neměl už sílu, pustil se ajá jen viděl, jak ho proud stahuje pod vodu vjezu. Nikdy nezapomenu na ty natažené ruce avytřeštěné oči zajíždějící pod hladinu,“ vzpomínal smutně záchrance. „Nikdy také nepochopím, jak se mohou na jez smrti vydat opilí vodáci. Hurónsky se smějí, zpívají, akdyž je pak zachráníme avytáhneme na břeh, ještě jsou arogantní,“ netají se pan Čečrle ani špatnými zkušenostmi.

Manželka Blanka má za úkol volat na tísňovou linku záchranáře, hasiče a policisty.

Poděkoval jen jeden

Úsilí rodiny při záchraně životů je oto obdivuhodnější, že důchodce Jan trpí Parkinsonovou chorobou, která se uněho projevuje bolestmi kloubů, třesem nohou apomalejší chůzí. Jak nám ale líčil, topí-li se vřece člověk, zapomene rázem na všechny neduhy aběží na pomoc jako mladík. Vtom spěchu prý dokonce přeleze kovový plot, aby byl na jezu co nejdříve.

Dcera Jana hází do vody záchranný kruh.

Vtu chvíli nás napadá, proč vlastně rodina pro záchranu mnohdy nezodpovědných vodáků riskuje ivlastní zdraví? „Copak je možné, aby se člověk ujezu koukal na topící se lidi anepomohl jim? To bych teda nedokázala,“ řekla nám bez váhání dcera Jana. Přitom zdesítek lidí, které Čečrlovi vytáhli ze spárů smrti, přišel poděkovat jen jediný. Byl to černoch, chlap jako hora asvým zachráncům přinesl láhev vína. „Tvrdil nám, že ho na vodu už nikdy nikdo nedostane,“ smál se Jan.

Moc se o nich neví

Nad nerozumem řady vodáků lamentoval iJosef Janát (65), starosta obce Kyselka, kam Radošov spadá. „Někteří znich jsou neuvěřitelní hazardéři! Myslí si, že se jim nemůže nic stát, ana jez smrti se řítí jako sebevrazi. Nemluvě otom, že jsou často ovlivnění alkoholem!“ rozčiloval se Janát. Oto víc si cení pomoci ahrdinství rodiny Čečrlových.

Jan hází topícím se lidem kanystr na laně.

Ojejich záslužných činech se prý ale moc neví ani nemluví. „Před časem jsme sice úsilí Jana Čečrleho ocenili uprimátora Karlových Varů dárkovým košem, ale vezmeme-li vúvahu, že tento statečný muž srodinou zasahuje ujezu nejméně pětadvacetkrát ročně, je to jen malá odměna za jejich obrovskou obětavost,“ tvrdil starosta. Ne vždy je prý nutné vytahovat zvody topícího. Někdy stačí ještě před připlutím vodáků snížit hladinu vody nebo vytáhnout na břeh ty, kteří se převrhnou, ale zvíru se dostanou sami. „Každá pomoc je ale důležitá, protože nikdy dopředu neodhadnete, který případ může skončit tragicky,“ podotkl Janát.

Jan Čečrle bydlí s rodinou v domku hned u jezu.

Našli ji až uVojkovic

Kzatím poslední tragédii došlo na jezu počátkem srpna. Své schopnosti tam přecenilo šest vodáků na dvou raftech zChebska. Neměli ani záchranné vesty aněkteří se před plavbou posilnili alkoholem. První raft jez překonal, ale druhý se převrátil. Byla vněm išestnáctiletá dívka, která náhle zmizela ve víru pod hladinou anikdo jí už nemohl pomoci. Záchranáři její tělo našli až uněkolik kilometrů vzdálených Vojkovic.

Otevřená klapka v propusti může včas snížit hladinu vody na jezu.

Sdílej článek:

Doporučené články

Akční letáky

Partnerské horoskopy

Přehled partnerských vztahů