Šumavský národní park se stal předmětem politických sporů už krátce po svém vzniku vroce 1991. Jiné jsou totiž zájmy lesníků, jiné obcí ležících vblízkosti parku ajiné ekologů apřírody samotné. Původní myšlenka ponechání alespoň části parku bez jakýchkoliv lidských zásahů tak zůstává ipo dvaceti letech jen zbožným přáním ochranářů.
Další ostuda?
Situace mezi politiky aochranáři se znovu vyhrotila začátkem letošního roku, kdy byl ředitelem parku jmenován Jan Stráský. Bývalý ministr zdravotnictví adopravy avášnivý turista začal sokamžitou přípravou omezení prvních zón avpuštění dřevorubců ido nejcennějších šumavských partií.
Vpolovině června pak začalo kácení také vpralese Smrčina, který je nejen vI. zóně národního parku, ale zároveň je domovem přísně chráněného tetřeva.
„Vedení parku zvažuje během několika dnů vykácet stovky smrků vjednom zposledních horských pralesů. Navíc pod stromy určenými ke kácení se právě teď líhnou kuřata vzácných tetřevů, kteří tu mají jedno zposledních útočišť vČeské republice. Kácení by bylo jednoznačně ilegální aopakovala by se tak dva měsíce stará mezinárodní ostuda snezákonným rozmístěním klád postříkaných pesticidy,“ říká Jaromír Bláha zHnutí Duha, které se snaží kácení zabránit.
Tetřev má smůlu
Přestože ministerstvo životního prostředí okácení ještě nerozhodlo, desítky stromů už ale padly kzemi. „Bez ohledu na tetřeva ina všechny zákony se už na Smrčině začalo sporážením stromů. Hukot motorových pil je slyšet široko daleko, automobily dřevorubců parkují přímo vcentru šumavského národního parku,“ popisuje současnou situaci člen Hnutí Duha Karel Linert.
Přímo na místě jsme se zeptali jednoho zdřevorubců, zda mu nevadí, že kácí vzakázané zóně. „Když to neudělám já, vykácí to někdo jiný. Atahle práce je dobře placená, lépe než vsoukromých lesích, kde se kolikrát peněz ani nedočkáme, tak proč bych tu práci nevzal? Já jen plním rozkazy,“ odpověděl nám.
Ředitel parku Jan Stráský odůvodňuje své rozhodnutí úmluvou sRakouskem okácení napadených stromů vdvousetmetrovém pásmu kolem hranic, aby nedocházelo kpřeletu zkázonosného brouka na rakouskou stranu Šumavy.
„Tahle úmluva ale nebyla nikdy ratifikována, takže její platnost je pochybná, anavíc se nyní kácí imnohem dál než dvě stě metrů od hranice,“ zlobí se Linert.
Na straně ekologů stojí ivětšina zaměstnanců Národního parku Šumava, kteří snázory nového vedení nesouhlasí. „To, co se zde nyní děje, je ostuda. Nové vedení se snaží zparku udělat hospodářský les,“ reaguje jeden ze strážců národního parku, který si ale zpochopitelných důvodů přál zůstat vanonymitě.
Bude lyžovačka sKlausem?
„Lesy zabírají přibližně třicet dva procent zrozlohy České republiky. Většina znich je hospodářských, je proto zcela nepochopitelné azvrhlé, aby se jedno zmála míst, kde se měla příroda ponechat svému svobodnému vývoji, přeměňovalo na les sloužící kzisku některých skupin,“ míní ekolog Linert.
Mimo dřevařů mají velký zájem na vykácení šumavských hřebenů také některé šumavské obce apodnikatelé, kteří by na části svahů rádi viděli sjezdovky alyžařské areály.
„Po nových sjezdovkách by se určitě rád projel iprezident Klaus, ale já stále věřím, že alespoň vtomto případě zvítězí rozum nad hloupostí,“ dodává Linert.
Sednou si ke stromům
Ochránci přírody jsou nyní zatlačeni do kouta, přesto se nevzdávají aplánují protestní akce, včetně blokád stromů. „Bylo by smutné, kdyby kvůli nekompetentnosti vedení parku zmizel ze Šumavy jeden znejkrásnějších horských smrkových pralesů. Turisté do národního parku nejezdí obdivovat holiny, ale divokou přírodu. Navíc se na Smrčině mezi stromy právě líhnou kuřata tetřevů. Vpustit sem dřevorubce může napadnout jenom naprostého cynika. Pokyn ke kácení by znamenal porušení zákona idvou evropských směrnic. Vtakovém případě by byl občanský protest zcela na místě – prostě bychom si ktěm odsouzeným stromům šli sednout,“ říká nekompromisně Jaromír Bláha zHnutí Duha.
Vyjádření ksituaci vNárodním parku Šumava jsme se snažili získat iod ředitele Jana Stráského. Ten však nebyl – podle slov svého sekretariátu – nikdy kzastižení.
Včem tkví spor
Ekologové avědci…
Jádrem sporu oŠumavu jsou dva rozdílné přístupy kboji sbroukem kůrovcem. Na jedné straně stojí ekologové aznačná část vědců, kteří jsou přesvědčeni, že nejlepším řešením je nechat přírodu, aby si pomohla sama, protože na mrtvých stromech vyroste nová generace, která už bude vůči kůrovci odolnější. Tuto tezi podporoval ibývalý šéf NP Šumava František Krejčí. Ekologové dále chtějí, aby co největší území Šumavy zůstalo přírodě ačlověk do jejich dějů nezasahoval. Požadují rozšíření prvních zón avětší ochranu přírody ive druhé atřetí zóně. Vědci tvrdí, že Šumava je jedním znejvětších bohatství, které Česká republika iEvropa má.
… vs. obce, politici avedení parku
Na straně druhé stojí vládnoucí politici, krajští radní, současné vedení národního parku ačást místních obcí. Ti všichni chtějí napadené smrky vykácet. Věří, že jedině tak lze kůrovce zničit. Spekuluje se ale iotom, že mají se zdejší krajinou jiné úmysly. Část obcí chce Šumavu více otevřít veřejnosti avýstavbě. Jiné chtějí jen více turistiky, tedy povolit vstup na některá zakázaná místa. Jsou ale iobce, které by na svých katastrech rády viděly hotely či sjezdovky asportovní areály. Současné vedení parku je vtom podporuje – plánuje omezení I. zón, kácení stromů napadených kůrovcem ivětší přístup turistů do parku.
René Flášar
5 
