11 
Každý má nějakou přirozenost a neměl by ji popírat. Rodák z kanadského Rochesteru to dělal téměř půl století, kdy se snažil být „normálním" hercem. Marně. Svému osudu stejně neutekl.
Útěk před násilím
Jeho matka Mabel byla velšská emigrantka. Otec Ingvard pro změnu pocházel z Dánska a v provincii Saskatchewan pracoval u jízdní policie. Jako neoblomný strážce zákona v drsném kraji byl zvyklý vládnout železnou rukou i doma. Svou ženu bil a výprasku často neušli ani jeho tři synové. Prostřední Leslie proto už od mládí vynikal hereckým talentem. Dokázal tak věrohodně předstírat nevinného, že bolestivému trestu mnohdy unikl.
K herectví ho ale navedl i jeho strýc Jean Hersholt, který se vypracoval mezi známé rozhlasové a později i filmové herce. Třeba v úspěšném pohádkovém filmu Heidi (1937) ztvárnil dědečka dětské superhvězdy Shirley Templeové. „Kdykoli jsem jako kluk řekl, že je mým strýcem, dívali se na mě jako na největšího lháře pod sluncem," vzpomínal Leslie. Přestože patřil spíše mezi zakřiknuté děti, brzy začal o kariéře herce vážně uvažovat.
Mezitím se ale situace v rodině vyostřila. Otcova brutalita narůstala, takže Leslie v 17 letech raději utekl z domova a narukoval do armády. Přestože od dětství špatně slyšel a většinu života nosil naslouchátko, dostal se k letectvu, kde podstoupil výcvik na palubního střelce. Do bojů druhé světové války ale nezasáhl. Velitelé ho kvůli nízkému věku odmítli poslat na frontu.
Balík v New Yorku
Po propuštění do civilu se uchytil jako hlasatel v jednom rádiu v Calgary, kde mohl využít svůj hluboký a znělý hlas. Poté nastoupil do herecké školy v Torontu a nakonec mu nabídli stipendium v New Yorku. To se nedalo odmítnout, i když mladíkovi to připravilo nejednu horkou chvilku.
„Musím říct, že pro člověka, který vyrostl jen mezi sněžnými husami a losy, je příchod do New Yorku poměrně stresující," nezastíral Leslie. Okamžitě si připadal jako vesnický balík a snažil se mluvit co nejméně, aby to podle přízvuku každý hned nepoznal. Přestože byl přesvědčen, že si profesoři brzy uvědomí, že dali stipendium někomu absolutně bez talentu a brzy ho pošlou zpět do Kanady, nic z toho se nestalo. Naopak. V roce 1948 dostal první televizní roli, a to hned po boku Charltona Hestona, za což dostal 75 dolarů.
O dva roky později se oženil a volba to byla poměrně zajímavá. Jeho vyvolenou se stala o šest let starší dominikánská zpěvačka z nočního klubu Monica Boyerová. Po sedmi letech ale bezdětný vztah zkrachoval.
Život vzhůru nohama
Leslie byl pohledný a šikovný. Potíž byla v tom, že pohledných a šikovných herců bylo všude plno. O práci sice neměl nouzi, ale do divadla nebo do filmového ateliéru chodil jako jiní do továrny. Odvedl svou práci a šel domů. Bez naděje na lepší budoucnost. Jeho filmografie je díky tomu impozantní, čítá téměř 100 filmů a 1500 televizních inscenací. Žádnu rolí ale nedokázal výrazněji prorazit.¨
V roce 1958 se oženil s Alisandou Ullmanovou, s níž zplodil dcery Mauru a Theu. Ani druhé manželství se ale nevydařilo a po 16 letech skončilo.
Na počátku 80. let bylo Lesliemu 54 let a byl smířený s tím, že se jeho herecká hvězda nikdy naplno nerozzáří. Spletl se. Brzy se mu život obrátil vzhůru nohama. Nejenže se potřetí oženil, tentokrát s Bobbye Oliverovou, ale také ho náhoda svedla dohromady s autory bláznivých komedií skrývajících se pod zkratkou ZAZ (Zucker, Abrahams, Zucker). Nejprve si zahrál vedlejší roli v parodii na katastrofické filmy z leteckého prostředí Připoutejte se, prosím!, pak následoval televizní seriál Police Squad!, kde poprvé ztvárnil popleteného policistu Franka Drebina. Vrcholem všeho se stala celovečerní taškařice s názvem Bláznivá střela.
„Vždycky jsem tíhnul ke komediím a dělal praštěné fórky, ale nikdy jsem neměl odvahu je páchat před kamerou," řekl Leslie, který se v kariéře profesionálního „pošuka" dokonale našel.
Jeho vizáž bělovlasého šedesátníka s důvěryhodným obličejem ideálně pasovala ke komediálnímu stylu, při němž postava se zcela vážnou tváří vyvádí zcela absurdní kousky nebo odříkává repliky typu: Dáte si skleničku? – Ne, díky, já sklo nerad.
Prdící náhrobek
V roce 2001 znovu překvapil, tentokrát sňatkem s výrazně mladší Barbaree Earlovou. Soužití s bývalou herečkou mu ale šlo k duhu, takže se nijak netrápil tím, že kvalita jeho filmů postupně upadala.
Leslie se už nikdy nezbavil nálepky člověka, od něhož všichni očekávali legraci i v běžném životě. Nevadilo mu to. Naopak toto poslání s nadšením plnil. Do společnosti vyrážel zásadně „ozbrojen" prdícím polštářkem, který neváhal použít. Klidně i při promenádě na červeném koberci.
Na tento žertík ostatně odkazuje i epitaf, který si nechal vytesat na náhrobek. Na něm je nejen datum 28. listopadu 2010, kdy ve floridské nemocnici podlehl zápalu plic, ale také slovní spojení Let´er rip. To má několik výkladů, znamená třeba povzbuzení k nějaké činnosti, ale také náhlou úlevu od plynatosti. Návštěvníci, kteří tuto narážku pochopí, se obvykle neubrání úsměvu. Leslie by byl jistě spokojený.
Co ještě nevíte
* V roce 1958 dostal americké občanství.
* Patřil mezi vášnivé, ale nepříliš dobré hráče golfu. „I proto jsem se stal slavným, aby mě zadarmo zvali do klubů, kam bych se jinak nedostal," žertoval. O golfu natočil i několik instruktážních filmů.
* Jeho starší bratr Erik se věnoval seriózní politice a v letech 1984–86 byl dokonce místopředsedou kanadské vlády.
* Od roku 1988 má hvězdu na hollywoodském chodníku slávy.
* Filmoví kritici ho přezdívali „Laurence Olivier parodie".
