Každý rok přesně ve stejný den se pokusila o sebevraždu. Jednou si podřezala žíly, jindy skočila pod metro. Odejít z tohoto světa se jí ale podařilo až v roce 1979, přičemž její smrt dodnes budí velké otazníky. Zabila se skutečně sama?
Vystrašený králík
Podle jména se může zdát, že jde o Francouzku nebo Švédku, ale narodila se 13. listopadu 1938 v americkém státě Iowa. Ve městě Marshalltown její otec Edward provozoval lékárnu, matka Dorothy pracovala jako učitelka, zároveň pečovala o čtyři děti. Kromě Jean měla ještě Kurta, Davida a Mary-Ann. Rodina přesto měla k severní Evropě blízko.
Jean často vzpomínala na dědečka, který do Ameriky přijel v roce 1882 ze Švédska. Původně se jmenoval Carlson, ale nelíbilo se mu, že za oceánem je „příliš Carlsonů", a tak si změnil příjemní na Seberg. Jméno mělo uctít řeky a hory jeho rodné země. S hrdostí ho nosila i Jean.
Herectví začala studovat na iowské univerzitě, ale školu brzy opustila. Bylo jí devatenáct, když si ji slavný režisér rakouského původu Otto Preminger vybral jako hlavní hrdinku velkofilmu Jana z Arku. O roli se ucházelo 18 tisíc dívek, ale když filmař spatřil Jean, neváhal ani chvilku. Dívka přitom neměla prakticky žádné herecké zkušenosti, jen párkrát stála na jevišti oblastního divadla.
Film se dočkal katastrofálního přijetí. „Na Janu z Arku mám dvě vzpomínky. První když mě upalovali na hranici ve filmu a pak když se do mě strefovali kritici. To druhé bylo mnohem horší. Byla jsem vystrašená jako králík," líčila Jean. Preminger se však nechtěl vzdát a slíbil jí roli v dalším filmu.
Nervový kolaps
„Jistě, mohl bych obsadit Audrey Hepburnovou a neriskoval bych, ale já mám risk rád. Jean navíc věřím," říkal Preminger, když chystal drama Dobrý den, smutku. Film vstoupil do kin rok po Janě z Arku a kritika si opět smlsla. Jean se poprvé ocitla na hranici nervového zhroucení a s herectvím chtěla přestat. Zachránila ji láska. Zamilovala se do začínajícího francouzského právníka Francoise Moreuila. O tři roky staršího muže si vzala v roce 1958 ve svém rodném městě. „Líbil se mi proto, že věděl, jaké víno v restauraci vybrat, a jak uměl předávat vizitky. Směšné důvody, já vím," vzpomínala Jean.
Francois ji přemluvil, aby se vrátila před kameru, a dobře udělal. Jean zazářila ve filmech Myš, která řvala, kde se setkala s Peterem Sellersem, nebo U konce s dechem, kde hrála po boku Jean-Paula Belmonda. Stala se z ní nová hvězda. „Zájem okolí mě opravdu nemile překvapil," hořekovala dívka. Vztah s majetnickým manželem se navíc začal hroutit. Když se rozešli, měli roztočený společný film. Francois, který se netajil režisérskými ambicemi, ji vedl v dramatu La récréation. „Natáčení bylo skutečným peklem, neustále na mě jen křičel," posteskla si Jean.
Utajené dítě
Díky vztahu s Francoisem si zvykla žít střídavě v Americe a ve Francii. Filmy natáčela na obou stranách Atlantiku, ale v Evropě se cítila svobodnější a méně na očích. „Chybějí mi jen džíny, mléčné koktejly a pořádné steaky," žertovala.
V roce 1962 se vdala za francouzsko-litevského diplomata a spisovatele Romaina Garyho, který byl o 24 let starší. S Jean měl poměr ještě jako ženatý muž. Jejich syn Alexandre se narodil dva měsíce před Romainovým rozvodem. Ve strachu před skandálem Jean „uklidil" do Barcelony a po narození dítěte ji držel v ústraní. Nikdo se o potomkovi nesměl dozvědět. S Jean se řadu měsíců skrývali na Mallorce nebo v Řecku. Až později díky diplomatickým konexím „posunul" Alexanderovo narození o více než rok. Šlo ale o neškodné hrátky ve srovnání s tím, co mělo přijít.
Jean se netajila levicovým smýšlením, což ve Francii nebyl problém, ale v Americe ano. Zvláště v době zuřící války ve Vietnamu. Herečka otevřeně podporovala revoluční organizaci Černí panteři, čímž na sebe upoutala pozornost agentů FBI. Netušila, že existuje tajný program na zastrašování a diskreditaci nepohodlných osob. Jane byla sledována a odposlouchávána, v roce 1968 při podivné autonehodě zahynul její bratr David. Nic z toho její labilní psychice nepřidalo.
Když ve 32 letech podruhé otěhotněla, objevila se v tisku včetně prestižních periodik jako Los Angeles Times nebo Newsweek podvržená zpráva, že jde o nemanželské dítě. Otcem měl být člen Černých panterů Raymond Hewitt. Jean musela brát na uklidnění řadu prášků, takže porodila o dva měsíce dřív. Necelé dva kilogramy vážící holčička jménem Nina několik dnů poté zemřela. Jean se znovu zhroutila. Při pohřbu nechala rakev otevřenou, aby se každý mohl přesvědčit, že její nevěra s milencem tmavé pleti byla smyšlená.
Její manžel média zažaloval a soud nakonec vyhrál, ale to už byla situace opět zcela jiná. Mezitím se totiž ukázalo, že dítě bylo skutečně nemanželské, jeho otcem byl Carlos Navarra, jiný člen Černých panterů. Když se to Romain dozvěděl, požádal o rozvod.
Sebevražda s otazníky
V roce 1972 se Jean vdala za amerického režiséra Dennise Berryho, který byl o šest let mladší. Ani toto soužití ale nebylo idylické. Herečka na tom byla po psychické stránce stále hůř. Nakonec se každý rok v den výročí úmrtí své dcery pokusila o sebevraždu.
Na jaře roku 1979 se pustila do milostného dobrodružství s alžírským playboyem Ahmedem Hasnim. Přestože byla stále vdaná, uzavřela s ním manželství, které sice neplatilo, ale to jí nevadilo. Kvůli milenci prodala své pařížské apartmá, aby si v Barceloně mohl otevřít restauraci. Krátce poté od něj však utekla s tím, že ji týrá. To už jí zbývaly jen týdny života.
Koncem srpna 1979 záhadně zmizela. Našli ji až o devět dní později. Ležela přikrytá dekou na zadním sedadle svého auta, které stálo v zastrčené pařížské ulici. Příčinou smrti bylo předávkování barbituráty. V nalezeném dopise na rozloučenou stálo: Promiňte mi, už jsem nemohla dál žít se svými nervy.
Její smrt je dodnes zahalena tajemstvím. Ve voze ani jeho okolí se nenašla žádná lahev alkoholu. Přitom podle pitvy měla herečka v krvi tolik alkoholu, že by rozhodně nedokázala sama vlézt do auta a ještě se přikrýt dekou. Pařížská policie dokonce zahájila pátrání po neznámé osobě. Nakonec ho ale jako bezvýsledné zastavila.
S Jeanem Paulem Belmondem:
Co ještě nevíte
* Hned po její smrti svolal její bývalý manžel Romain Gary tiskovou konferenci, kde z tragédie obvinil FBI.
* FBI čelila obrovskému skandálu. Nakonec přiznala, že Jean sledovala. Zároveň zdůraznila, že program na diskreditaci osob pocházel z temných dob, kdy organizaci vedl její zakladatel John Edgar Hoover. Od jeho smrti v roce 1972 se prý nic takového už neděje.
* O vývoj „případu Sebergová" se na konci 60. let zajímal i prezident Richard Nixon.
* V roce 1980 našli Romaina Garyho bez známek života. Podle všeho se sám zastřelil. V dopise na rozloučenou uvedl, že neodešel kvůli Jean, ale kvůli ztrátě tvůrčí inspirace.