Krev voněla po levanduli
Narodil se 25. května 1887 v Pietrelcině v jižní Itálii a už v 16 letech vstoupil do kláštera, kde přijal jméno Pio. V roce 1910 byl vysvěcen na kněze a na sklonku první světové války sloužil u italských pomocných jednotek, takže zblízka poznal utrpení vojáků i obyčejných lidí.
Po skončení bojů se nabídl Bohu jako smírná oběť za zločiny během světové války. Krátce poté se u něj objevila takzvaná stigmata. Jde o samovolné krvácení ze stejných míst, kde byl zraněný Ježíš na kříži.
Krev se nejčastěji objevovala na Piových dlaních, ale někdy též na boku nebo na nártech.
Mnich zprvu čelil nařčení z podvodu, ale po několika lékařských vyšetřeních byl podezření zbaven. Stigmata se u něj objevovala náhle, třeba při bohoslužbách, kdy ho až samotní přihlížející upozornili, že se jeho dlaně zbarvily do červena.
Stigmatická krev se také vyznačovala nezvyklou vůní. Svědci ji přirovnávali k vůni růží, kadidla, levandule, fialek nebo borovice.
Uzdravuje i po smrti
Kromě stigmat měl Pio i další zázračné schopnosti, například jasnovidectví. Jedno proroctví se týkalo také našich končin. V 60. letech minulého století, tedy v době hluboké totality, předpověděl pozdějšímu kardinálovi Františku Tomáškovi, že nezemře, dokud nebude jeho vlast svobodná. To se do puntíku splnilo. Tomášek se dožil sametové revoluce a zemřel v roce 1992 ve věku 93 let.
Piův repertoár byl ale ještě širší, prý uměl uzdravovat, mluvil jazyky, které se nikdy neučil, podle některých se dokonce uměl přemisťovat z místa na místo nebo se vyskytovat na dvou místech současně.
Otec Pio žil v klášteře až do své smrti v roce 1968. Nyní tam má hrob a vlastní kostel, kam stále proudí tisíce poutníků, kteří věří, že mnich umí konat zázraky i nyní.
(tom)
5 
