Z kamarádů práskači
Kriminálníky ve svém obvodu jsme většinou znali a oni znali nás, začal vzpomínat Miloslav Dočekal. Jednou jsem přišel do hospody U Medvídků a sotva sednu ke stolu, vidím dvě známé firmy. Procházku a Šťouvíčka, o kterých jsem věděl, že dříve spolu kradli a vylupovali byty. U Medvídků spolu nemluvili, každý seděl u jiného stolu. Bylo mi jasné, že se tihle dva pěkně pohádali.
Když tedy šel Šťouvíček na záchod, vydal jsem se za ním. Stojíme u pisoárů a Šťouvíček povídá: „Pane inšpektor, ten Procházka, to je pěknej hajzl, viděl jsem, že měl kradený rádio, určitě udělal mateřskou školku.“ Nic jsem na to neříkal a vrátil se do hospody. Netrvalo dlouho a na záchod se vydal i Procházka. Jdu i za ním, stoupnu si k pisoáru vedle něj a on povídá: „Musím vám říct, že Šťouvíček v tom už zase jede. Někde přišel k větším penězům, asi udělal byt.“
Pospíchal jsem na kriminálku a nasadili na oba sledovačku. Za pár hodin jsme každého zvlášť chytili na místě činu při krádeži.
Krásná Renátka byla chlap
V centru Prahy bylo několik proslulých podniků, ve kterých se scházela pražská galérka. Mezi nimi i Narcis a Pět Pé. Chodila tam i krásná Renátka, jak se přezdívalo chlapovi v ženských šatech. Jenže Renátka kradla.
Jedné noci do Pěti Pé zavítal generální ředitel velkého podniku a stranický potentát. Opil se, a protože neznal situaci, sbalil Renátku. Líbal se s ní, miliskoval a my jsme ji tam v té choulostivé chvíli přišli zatknout za krádeže. „Co si to dovolujete,“ řval na nás soudruh, „to je moje dáma, já vás za to svlíknu z uniformy!“ byl bez sebe vzteky. Nakonec jsme s ním i Renátkou skončili v Bartolomějské.
Když chlapík trochu vystřízlivěl, zavelel jsem Renátce: „Sukni dolů! A kaťata taky!“ Zdráhala se, ale pak se začala svlékat a hned bylo jasné, že mužského nezapře. Ředitel nevěřil vlastním očím. Omlouval se nám, děkoval a pakoval se co nejrychleji pryč.
Nespácháme rošťárničku?
Do Narcisu zase chodila Hraběnka. Ve skutečnosti to byla stará babka s parukou, neuvěřitelně zmalovaná a napajcovaná, s nalepenými dlouhými řasami a umělými nehty. Říkalo se o ní, že je neuvěřitelně bohatá, ruce měla samý drahý prsten, na zápěstí náramky a krk plný náhrdelníků.
Lepili se na ní krásní mladí klucia ona si z nich vybírala. „Tak co, mladej, nespácháme nějakou rošťárničku?“ vábila je, když měla upito. Byla i dobrý psycholog. S kluky si dovedla krásně popovídat a oni jí svěřovali své bolístky. V podniku dělala velké útraty za sebe i za mlaďochy, takže si ji v Narcisu rádi drželi. Zda platila klukům i za to, aby jí vyhověli, nevím. V podsvětí to prostě byla osobnost.
Policejní rada dnes přednáší dětem o drogách, kriminalitě i terorismu.
Ten pohled vidím dodnes
Když jsem šéfoval kriminálce na Praze 8, dostali jsme hlášku, že z jednoho bytu na bohnickém sídlišti jde neuvěřitelný zápach. Uvnitř byly dveře do všech místností oblepeny páskou. Někdo je chtěl utěsnit. Sousedi nám tvrdili: „Žije tam důstojník armády, který se rozvádí s manželkou.“
Po kratším pátrání jsme nebohou ženu našli mrtvou v úložném prostoru gauče. V rozkladu a oblepenou páskami. Důstojníka jsme brzy vypátrali, on se k vraždě přiznal a čekalo ho vězení.
Když jsme ale ještě v zapáchajícím bytě čekali na pohřebáky, koukal jsem ven z okna a viděl, že na parkoviště před dům přijel taxík, do kterého nastoupila babička, maminka zavražděné, se čtyřletou holčičkou a chlapečkem starým sotva šest let. Byly to děti důstojníka a mrtvé ženy, které rázem ztratily oba rodiče. Obě zvedly hlavy a smutně se dívaly do oken bytu, ve kterém žily a který ztrácely. Na ten pohled nezapomenu do smrti, provází mě dost často.
Díry v mozku
Nikdy také nezapomenu na to, co jsem viděl při jedné pitvě. U vršovického nádraží byl polorozbořený dům. Tamním parkem procházel stařík se psem, ten se mu vytrhl, vběhl do zbořeniště, a když ho důchodce následoval, našel mrtvou třináctiletou dívku. Ukázalo se, že dívka v ruině čichala toluen. Na pitevním stole jsem pak viděl její děravý mozek! Měla v něm malé hluboké dírky, jako by jí je tam někdo vyvrtal. Patolog mi vysvětlil, že toluen rozpustil v mozku okolní tuk.
I takové obrázky patřily ke každodennímu chlebu kriminalisty Miloslava Dočekala.
JOSEF SMOLA
Zloděj století je podle mě vůl
Případ krádeže, při které František Procházka (34) ukradl z dodávky bezpečnostní agentury G4S rekordních 564 milionů korun, rozebíral se svými vysloužilými kolegy a veterány ze všech stran i Miloslav Dočekal.
„První, co nás napadlo, že v té firmě musí být hrozný šlendrián. Strašnou chybu ale udělal i Procházka. Podle psychologického profilu je to inteligentní a vzdělaný muž. Podle mě to je ale vůl. Vzal si moc velké sousto. Určitě na to nebyl sám, museli být minimálně čtyři a všechno muselo být do detailu připravené. Museli vědět, kde ukrýt peníze,“ věří Dočekal. Podle něj ani není vyloučené, že si Procházka změnil identitu a že peníze jsou stále na území Česka, ne-li přímo v Praze.
Vychoval jsem SAGVANA TOFIHO. Byl to průšvihář!
Jaký byl Sagvan Tofi, herec, zpěvák a moderátor, jako kluk? Neposlušný živel! Miloslav Dočekal se do hercovy rozvedené maminky zamiloval, když bylo Sagvanovi osm let. A vzal si ji za ženu.
Nejdříve žili u jejich babičky Na Pankráci v 1+1, kde se jich mačkalo šest! A pes. Po čase se odstěhovali do většího bytu na Jižním Městě, kde Sagvan a jeho mladší bratr Martin začali chodit do školy. „Oba se dobře učili, ale na rozdíl od klidného Martina byl Sagvan bohém,“ prozradil Šípu Dočekal. „Ten vám míval průšvihů! Šéfoval jsem v té době kriminálce, ale když mi ve škole líčili jeho maléry, krčil jsem se před učitelkami jako malej kluk,“ přiznává Dočekal.
Sagvan se svou někdejší láskou Simonou Krainovou.
Nevěděli jsme, co s ním
Už jako dítě byl Sagvan živel, úžasný herec a komediant, měl talent na psaní i malování a energii si vybíjel na hokeji. „Když pak přišel do puberty, vůbec jsme nevěděli, co s ním,“ vzpomíná bývalý kriminalista.
„Přítel herec Jirka Kodet mi poradil, abych ho vzal k jeho mamince, herečce Jiřině Steimarové, která v té době učila herectví,“ vzpomíná Dočekal. Herečka si Sagvana vyzkoušela a prohlásila, že má skutečně talent. „Začala ho připravovat na konzervatoř, kam ho pak také přijali,“ doplnil policejní rada.
Boural, kopl do auta a šel
Sagvan si nikdy s ničím hlavu nelámal. Když byl starší a naboural auto, tak do něho prostě kopl a nechal ho na ulici. Patřila mu srdce tisíců dívek, na koncertě ve Žďáru nad Sázavou ním rozvášněné fanynky dokonce převrátily auto. A jeho nevlastní táta mu říkal: „Až budeš mít známost, musíš mi ji přivést, já ji okouknu a řeknu ti, jestli se k tobě hodí.“
Když pak Dočekal ležel po operaci v nemocnici, přišel za ním Sagvan s Darou Rolins. „Řekl jsem jí, že ji znám jenom z televize a ať se mi předvede. A ona se postavila, vzpažila a začala se přede mnou otáčet,“ směje se Dočekal. Za čas mu Sagvan přivedl Simonu Krainovou.
Je to rovnej chlap! Sagvan byl rošťák, ale nikdy křivák. „Je to naprosto rovnej chlap, a proto si ho nesmírně vážím. Máme krásný vztah, a i když nejsem jeho biologický otec, říká mi Sagvan táto,“ dodává Dočekal s úsměvem.
JOSEF SMOLA
.
5 
