12 
Bud se vymykal už v neapolské porodnici. Šestikilový a téměř šedesát centimetrů dlouhý novorozenec není běžný úkaz, proto se 31. října 1929 seběhli všichni lékaři, aby si rekordní přírůstek dobře prohlédli. „Je zcela zdravý, jen je prostě trochu větší," řekli při propuštění šťastným rodičům.
A „trochu větší" byl Bud celý život. Tehdy se ale ještě jmenoval Carlo Pedersoli. Jeho otec Alessandro patřil mezi zámožné průmyslníky, takže vyrůstal jako v bavlnce. Jeho dráha byla předem jasná. Nejprve měl absolvovat ty nejlepší školy a pak převzít rodinný podnik.
Chemik na olympiádě
Plány ale zhatila druhá světová válka. Továrna vzala za své při bombardování, takže se rodina v roce 1947 kvůli obchodům odstěhovala do Jižní Ameriky, kde strávila dva roky. Carlo mimo jiné pracoval na italském konzulátu v brazilském Recife. Mladého hromotluka si tam díky výtečné paměti a bystré mysli nemohli vynachválit, ale 193 centimetrů vysokého a 105 kilogramů vážícího obra to táhlo zpět do Evropy. Jeho velkou láskou byla chemie, už po maturitě úspěšně složil přijímačky na univerzitu v Římě, ale studia zhatila jihoamerická anabáze jeho rodiny.
Po návratu do Itálie vystudoval práva, přesto se jako advokát neživil. Dal přednost plavání, v němž už dlouho vynikal. V letech 1949–1957 se stal jedenáctinásobným mistrem své země a je prvním Italem, který ve volném stylu zaplaval 100 metrů za méně než minutu. Zúčastnil se dvou olympiád a vždy se dostal do semifinále. Kromě toho hrál závodně i vodní pólo.
Dřevorubec a pianista
O jeho fyzických předpokladech nebylo pochyb, ale už od puberty patřil mezi vášnivé kuřáky a jedlíky, což s vrcholovým sportem nešlo dohromady. Aby se udržel ve formě, ordinoval si takové tréninkové dávky, které jeho tělo nakonec nevydrželo. V roce 1957 zkolaboval a musel s plaváním přestat.
Vrátil se do Jižní Ameriky, kde pohrdl teplým místem v otcově podniku a raději se vydal na zkušenou. Procestoval několik zemí, stavěl silnice, pracoval jako dřevorubec nebo prodejce aut. Po dvou letech se opět vrátil do Itálie, kde se pro změnu začal živit jako hudebník a skladatel. Jako správný všeuměl se naučil obstojně hrát na několik hudebních nástrojů a brzy si začal vydělávat coby jazzový pianista v nočních klubech.
V roce 1960 se oženil s Marií Amato (*1935). S dívkou se znal dlouhých 15 let, protože jejich rodiny se přátelily. Krátce po svatbě se jim narodil syn Giuseppe, za rok následovala Christine a po desetileté pauze ještě dcera Diamante.
Jméno podle piva
Carlovým tchánem se stal známý scenárista, režisér a majitel kin Giuseppe Amato, který ho mnohokrát lákal do filmu. Nebyl přitom zdaleka první. Úspěšného a pohledného plavce vábili filmaři už od začátku 50. let. Úplně poprvé se mihnul před kamerou ve snímku za starého Říma Quo Vadis (1951), kde hrál hlavní roli Peter Ustinov. Absolvoval ještě další čtyři podobné „štěky", až se v roce 1959 dostal k historickému filmu Hannibal. Tam se poprvé sešel s Mariem Girottim, který se později proslavil jako Terence Hill. Osobně se ale nesetkali, protože jejich scény byly ve filmu oddělené. Zrod legendární dvojice se tak ještě nekonal.
Trvalo dalších osm let, než se Carlo opět podíval před kameru. Nutno dodat, že s krajní nechutí. Režiséra Giuseppa Colizziho nejprve odbyl. Neměl zájem hrát v nějakém westernu, navíc se nechtěl učit jezdit na koni a už vůbec se mu nelíbil požadavek, že si musí nechat narůst plnovous.
Colizzi pro film Bůh odpouští, já ne! začal hledat někoho jiného. Typově se však Carlovi nikdo nevyrovnal. Režisér tedy zvýšil honorář a zavolal Carlově ženě se slovy: „Je ještě váš manžel tak tlustý?"
Před premiérou musel bývalý plavec vyhovět dalšímu příkazu filmařů a změnil si jméno, aby znělo víc světově. Inspiroval se u oblíbeného herce Spencera Tracyho a milované značky piva. Bud navíc v angličtině znamená poupě, což mu vzhledem k jeho proporcím přišlo vtipné.
Ve westernu se poprvé setkal tváří v tvář s Terencem Hillem, který narychlo zaskočil, protože původně obsazený herec si zlomil nohu. Ani jeden tehdy netušil, jakou díru do světa udělají. „Jsme jako bratři. Občas se jako správní sourozenci neshodneme, ale víme, že se vždy můžeme jeden na druhého spolehnout," říkal později Bud na adresu o deset let mladšího parťáka.
Toto přítelství mu však v osobním životě přinášelo spousto problémů. Marie Terence přímo nesnášela. Měla pocit, že divoký maldý Terence jejího manžela odvádí od rodinného života a svádí k divokým nočním tahům plným alkoholu. Přesto však vydržela a jeho občasné úlety mu tolerovala až do konce života.
Vzhůru do politiky!
Carlo alias Bud nebyl živ pouze filmem. Miloval létání, od roku 1972 má pilotní licenci a umí to také s vrtulníky. V roce 1984 založil leteckou společnost Mistral Air, kterou po 12 letech se ziskem prodal italské poště. Kromě toho vlastnil síť restaurací, kde se podávala klasická italská kuchyně. A aby toho nebylo málo, založil firmu na výrobu dětského oblečení. V provozu jako bývalý nadšený chemik vymyslel několik zlepšováků a na několik z nich dokonce získal patent.
V novém tisíciletí se z filmového světa víceméně stáhl, ale sedět doma s rukama v klíně nedokázal. V roce 2005 překvapil, když kandidoval za stranu Silvia Berlusconiho do krajského zastupitelstva. „Jsou jen tři zaměstnání, která jsem v životě nedělal – baleťák, žokej a politik. A teď už přichází v úvahu jen jedna," řekl. Neúspěch si nepřipouštěl, ale lidé mu důvěru nedali, což nesl dost těžce. „Je jako naivní dítě. Když něco dělá, dělá to s neskutečnou energií. Měl by se připravovat na závěrečnou fázi svého života, ale on na to nemá čas," komentoval to s úsměvem syn Giuseppe. „Nemá smysl něco plánovat, život je plný překvapení. A nečekaně krásných," reagoval majitel nejslavnějších filmových pěstí.
Přesto si ho smrt našla. Životní pouť slavného herce se uzavřela 27. června 2016.
Co ještě nevíte
*Jeho hmotnost se pohybovala mezi 100 až 150 kilogramy.
*Nosil boty o velikosti 47.
*Domluvil se anglicky, francouzsky, španělsky, portugalsky a německy.
*V roce 1988 napsal scénář k úspěšnému seriálu Big Man, kde si zahrál detektiva z pojišťovny.
*Ve většině filmů mluvil anglicky, takže ho do italštiny museli namlouvat. Měl dokonce dvorního dabéra jménem Glauco Onorato.
*S Terencem Hillem si naposledy zahrál v roce 1994 ve filmu Průseráři. Film režíroval osobně Terence a scénář napsal jeho syn Jess.
*V roce 2005 mu lékaři objevili na oku podezřelou bulku a doporučili mu operaci. Zprvu ji odmítl a dal až na naléhání své ženy, která ho tak zachránila před oslepnutím.
