V době pandemie koronaviru tak byli nuceni si na sebe zvyknout. V domácnosti s nimi pochopitelně žije i Venduly syn Jakub, kterého má s již zesnulým skladatelem Karlem Svobodou. I když se všichni snažili vycházet si vstříc, mnohdy to bylo obtížné.
„Dusno bylo spíše občas ráno doma. Když jde Josef do práce a já mu vařím každý den jídlo s sebou, tak se motáme jeden druhému v kuchyni, to je pak občas takový trochu krizový stav,“ svěřila se Pizingerová v pořadu Shaker na Óčku.
Kromě domova čas trávili také na chalupě na samotě u lesa. „Vzhledem k tomu, že máme dům a zahradu, tak jsme nouzový stav zvládli v pohodě. Když byla nejpřísnější karanténa, byli jsme všichni společně na srubu, který je skoro na samotě, kde vůbec nikdo není,“ rozpovídala se Vendula.
„Manžel byl vždycky čtrnáct dní v práci a čtrnáct dní pracoval z domova. Moje občasné home officy se díky šíření koronaviru zhmotnily na celé měsíce,“ popisuje. Je bezpochyby v pořádku, že na sebe v době těhotenství dává větší pozor.
„Termín porodu mám začátkem října. Jsem v pátém měsíci, letí to. Přibrala jsem zatím jen na břiše. Doma už ale slyším občas nějaké vtipné poznámky. Manžel se spřáhl s puberťákem, do toho tam lítají dva psi a hormonální matka, což je samozřejmě šílená kombinace. Věřím, že se doma s klukama nepozabíjíme,“ směje se Vendula.
Ta byla zpočátku sama překvapená, když zjistila, že je opravdu těhotná. Dle jejích slov nešlo o žádné umělé oplodnění, ale byl to zkrátka zázrak. „Nic není věčné kromě nás. Tak se těším na život každý den. Na všechno, co přinese. Nejsem idealista, tak vím, jak věci chodí, ale přese všechno. Jo!,“ dává najevo radost neurčitými statusy. Snímky na Instagramu však hovoří za vše.
Vendula přitom nikdy nepředpokládala, že s Josefem bude, natož, že s ním bude čekat dítě. Je to totiž syn její dobré kamarádky. Zná ho tedy logicky odmala.
„Myslela jsem si o něm, že je spratek rozmazlený. Měl rád nože, tak jsem mu je kupovala. Jednou dostal dinosaura, to jsem se nějak utrhla. A kraťasy. Je to syn mé kamarádky, takže abychom si mohly dát skleničku, potřebovaly jsme, aby byl hodný. Ještě si vybavím, že jsme hráli země město, což mi dnes přijde divné. Viď?“ svěřila se Magazínu Dnes.
„Když jsme spolu začali chodit, první rok jsem se styděla jenom s ním jít po ulici. Ne za něj, ale za sebe. A když jsme šli třeba kupovat boty, byla jsem červená jako tahle svíčka,“ dodala Vendula.
5 
