Šíp.deník.cz

Zamilovala se v Chorvatsku: S Lukou se vzali dvakrát

Linda a Luka
Linda a Luka
Zdroj: Šíp
Sdílej článek:

Linda (33) je Češka, Luka pochází z Chorvatska. Seznámili se před více než třemi lety v prosluněném mořském letovisku Podgora. Luka tam hrál na klavír v jednom z barů, kam Lindu zavedla kamarádka. Za devět měsíců spolu stáli u oltáře.

Mladí manželé dnes svorně tvrdí, že to nebyla láska na první pohled. Jenže ten, kdo je alespoň trochu zná, tomu vůbec nechce věřit. „To léto v roce 2007 jsme si jely s kamarádkou Petrou odpočinout k moři. Osud si se mnou trochu pohrál, původní představa byla, že zakotvíme na plážích v Omiši, jenže právě tohle místo v nabídce cestovní kanceláře nebylo. Tak jsem dala na Petru a zamířily jsme do Podgory,“ vrátí se do nedaleké minulosti sympatická plavovláska Linda Anušić. Ani ve snu by ji tenkrát nenapadlo, že právě tam, v místě vzdáleném 1100 kilometrů od rodného Jeseníku, najde svou životní lásku.

„Ani já jsem si neplánoval, že se do té pěkné blondýnky z Česka takhle zamiluji,“ přidává se Luka (29), fešný dlouhán měřící 202 centimetrů. Vystudovaný hudebník si už několikáté léto vydělával na živobytí u klavíru v baru a na svět se tak dávno přestal dívat přes růžové brýle. I k ženám byl hodně kritický, a tak není divu, že mu právě český půvab dovedl pěkně zamotat hlavu.

Ostatně – stejně jako mnoha jeho kamarádům. „Je to tak, mnohokrát jsme to už probírali v rodině i s přáteli. Češky se sice Chorvatům líbí, jsou pěkné, šikovné a milé, ale nemají zájem o vážné vztahy. Flirtují, baví se a nakonec jsou to muži, kteří se zamilují a jsou zklamaní z toho, že jejich známost odjezdem končí,“ shodují se manželé.

Nahlodal mě táta

Z nezávazného posezení u příjemné hudby a zpěvu se pomaličku rodilo přátelství. „Asi jsme si stejně byli souzení. Představte si, že Luka i jeho rodina už v té době docela slušně zvládali češtinu a hádejte, jakým autem Luka jezdil? Jasně že starým českým favoritem,“ usmívá se Linda.

„Česky jsem předtím nemluvil asi patnáct let,“ vysvětluje Luka, který se nejdřív snažil na Lindu mluvit anglicky. „Ale ta čeština se mi nějak zázračně vrátila a najednou to šlo.“

Osud ale zafungoval i z druhé strany. Linda vzpomíná, jak i její tatínek, který dnes žije v americkém Chicagu, před dětmi básnil o Jugoslávii a o tamním moři. „Nikdy jsme tam přitom nebyli. Taky tvrdil, že nejlepší manželky jsou Japonky. Kde to vzal, nevím. Ale něco v nás zasel. S Japonkou se oženil můj bratr, žijí teď v Naganu, já si vzala za muže Chorvata,“ směje se už naplno pohledná mladá žena.

Budeš se mnou chodit?

Přestože to tak zpočátku vůbec nevypadalo, už za tři dny si náš páreček naplánoval první rande. „Pomohl nám Mars, pamatuji si, že tenkrát se kolem něj něco dělo, mohli jsme ho pozorovat na obloze a bylo to romantické,“ loví Linda další společné vzpomínky. „A pak jsme spolu jen my dva odjeli do města na diskotéku, povídali jsme si a při loučení jsem dostal první letmou pusu na tvář. To už jsem v tom byl až po uši,“ doplní sympatický muzikant.

A nebyl v tom sám. „Oba jsme začali intuitivně vyhledávat společnost toho druhého a těšit se ze vzájemné blízkosti, poznala jsem to, když jsem například přišla do baru, kde Luka hrál a spolu s kamarádem i zpíval. Bylo vidět, jak najednou ožil. Byla jsem na tom stejně,“ přiznává Linda.
Pod záminkou, že si potřebuje koupit cigarety, ji tehdy Luka vytáhl z baru a pod modrou oblohou plnou hvězd se ptal: Budeš se mnou opravdu chodit? „Samozřejmě že jsem nemohla odpovědět nic jiného než ano. Úplně jsme se do sebe zbláznili. A do odjezdu zbývaly dva dny.“

SMS za deset tisíc

Prý to bylo smutné a trochu divné loučení. Luka musel absolvovat domluvený koncert v Pule, na kterém doprovázel na klavír slavného chorvatského zpěváka, a Linda zůstala u moře sama. „Byl to jen jeden den před odjezdem a já byla jako tělo bez duše.“

Celé září tenkrát oba docela slušně živili mobilní operátory. Hovory a SMS zprávy přinesly za měsíc pěkně mastné účty. „Na fakturách jsme každý zaplatili kolem pěti tisíc korun. Bylo nám jasné, že to by nás brzy přivedlo na mizinu,“ říká mladá žena. Možná i to byl důvod, proč se za ní Luka v říjnu vypravil osobně. „S favoritem jsem si netroufl, ale ve voze z půjčovny ano. Na pět dní jsem tak zamířil do Olomouce, kde Linda tehdy pracovala. Za další měsíc zase vyrazila ona za mnou do Podgory. Tehdy jsem už věděl, že Lindu chci napořád a musím ji představit také svým rodičům.“

U tchyně Linda narazila

Fakt, že Luka si chce vzít cizinku, přijala mužská část rodiny Anušić bez problémů. Lukova favoritka zabodovala. Jen maminka si nebrala servítky. „Byla jsem smutná, když mi říkala, že není ráda, že si Luka vybral cizinku, že jsem daleko a že to nebude dělat dobrotu,“ vypráví. „Dnes to chápu, bylo to upřímné. Vždyť mě neznali, nevěděli o mně skoro nic, jen to, že jsem Češka, a maminka se bála, abych na jejího syna třeba neměla špatný vliv.“

Po návratu z Chorvatska do Olomouce uskutečnila Linda plánovaný přesun do Prahy. Na začátku roku 2008 změnila nejen bydliště, ale také profesi a z projektové manažerky se stala vedoucí interní auditorka. „Polepšila jsem si tak pracovně i finančně, žila jsem v krásném městě, ale moje láska nebyla se mnou. Do štěstítí měla tahle situace opravdu daleko,“ tvrdí Linda.

Když pak po několika měsících Luka přijel poprvé do Prahy, rozhodli se, že se vezmou. Dnem D se stalo magické datum 8. 8. 2008. Své ano si řekli v Lindině rodném Jeseníku.

Malá svatba s velkým repete

Jeseník tenkrát zažil jen středně velkou svatbu o třiceti hostech, ale manželé se shodnou na tom, že to byl vydařený, pěkný obřad i oslava. „Jen jsme nemohli víc uplatnit starý chorvatský zvyk, kdy ženich s nevěstou jedou náměstím a drží národní vlajku, tady se to prý ani nesmí,“ vysvětluje Luka.

A tak o měsíc později odjeli novomanželé z Česka do Podgory, aby tam nejen prožili líbánky, ale svůj sňatek ještě jednou oslavili s celou širokou rodinou Luky. „Tam už nás bylo dvojnásobně a svatební veselí se odehrávalo i s těmi prapory, po kterých se Lukovi stýskalo,“ vzpomíná Linda na oslavu i pohádkový týden strávený v Černé Hoře a na ostrově Hvar.

Když se tam jednoho krásného večera Luka rozhodl ještě naposledy vykoupat v moři, náhle zpanikařil. „Ve vodě jsem ucítil, jak mi z prstu sklouzl snubní prsten, který mi Linda navlékla jako symbol našeho manželství. Zmocnila se mě hrůza, protože byl večer, moře bylo samá vlna a já neměl nejmenší šanci prstýnek najít,“ líčí dramatický zážitek Luka.

Z bryndy mu nakonec pomohl hned druhý den časně ráno dobrý kamarád – potápěč. „Já mu dala i svůj prstýnek, aby věděl, co má pod vodou hledat, ale moc jsem nevěřila, že bude úspěšný, už kvůli těm velkým vlnám,“ říká upřímně Linda. „Ale křivdila jsem mu. On ho po chvilce našel, takže nám oba prstýnky vrátil. Od té doby věřím na zázraky a vím, že si mě ten večer vzalo za ženu i moře.“

Námořnické manželství

Mladá dvojice nyní žije v Praze. Než se Luka do české metropole přestěhoval, působil ve Splitské opeře a reprezentoval svou zemi jako člen jednoho z nejlepších mužských sborů Brodosplit. V sezoně ještě stále jezdí hrát do Chorvatska, a tak kromě pár společných dní, kdy má Linda dovolenou, je čeká každé léto manželství na dálku.

„Jsem jako námořník, který odplouvá na širé moře,“ komentuje svůj každoroční jarní odjezd z Česka, kam se vrací až na podzim. A co Lukovi v Praze nejvíce chybí? Samozřejmě milované moře a stýská se mu po rodině a přátelích. „Chorvatů jsem tu zatím moc nepotkal,“ konstatuje smutně a obratem doplní, že se za pár týdnů zase do vlasti vypraví.

„I v zimě potřebuji dobít baterky, zbavit se stesku, alespoň na týden,“ krčí rameny. Linda jen pokyvuje hlavou, je znát, že svému partnerovi rozumí. „Čekáme, až Chorvatsko vstoupí do EU, to už nebudeme překonávat žádné hranice. A malé odloučení? To náš vztah ještě upevní. Jen ta dlouhá letní sezona je někdy k nevydržení, takže když se mi stýská, rozjedu se za Lukou hned,“ svěří se mladá žena. A nejbližší společný cíl? Rychle si vymění pohledy a řeknou: „Miminko!“

Vladislava Tomanová

Sdílej článek:

Doporučené články

Partnerské horoskopy

Přehled partnerských vztahů