S nevěrou je jeden zásadní problém. Každý o ní mluví, ale pro každého má zcela jinou podobu. Co jednoho dopálí do běla, druhého nechává zcela chladným.
Hranice určuje partner
Třeba lehký flirt nepovažuje za nevěru asi třetina české populace. Nemusí ale zdaleka jít jen o vilné pohledy, šátravé doteky a vášnivé polibky. Téměř dvacet procent lidí nepovažuje za nevěru i mnohem pokročilejší praktiky, jako je právě orální sex, sex na jednu noc, sex s bývalým partnerem nebo lesbický či dokonce skupinový sex. Pro zbylých osmdesát procent jsou ale podobné techniky už daleko za hranicí toho, co jsou ochotni tolerovat.
Právě individuální a velice rozdílné nahlížení na to, co je a co není nevěra, je největší potíž. Každý jedinec si vytváří vlastní pravidla a hranice, které se ne vždy shodují s názorem partnera. „Nevěra je problém, když si to myslí váš partner,“ říkají sexuologové.
Ke všemu se ještě přidává i lidské pokrytectví. Spousta nevěrníků si nechce ani připustit, že by mu partner oplácel stejnou mincí. Jinými slovy: Já můžu, partner nikoli.
Clintonova monogamie
Záleží i na místních zvyklostech. Zatímco pro většinu Čechů je orální sex partnera jasná nevěra, třeba v Japonsku je tomu jinak. V tamějších městech jsou běžné podniky, které nabízejí takzvanou fashion massage. Většinou tam chodí muži po práci, zaplatí sumu kolem tisíce korun a pak si vyberou dívku, která je ústy uspokojí. Japonky na tom prý nic špatného nevidí. Důležité je, že v tom není láska.
Podobný argument často používají i Češi, když obhajují svůj orální úlet nebo třeba účast při skupinovém sexu. „Ale já přece miluju tebe, tamto byla jen taková zábava, o nic vlastně nešlo,“ chlácholí. Většinou marně.
Pro podobný styl vnímání partnerské věrnosti se v narážce na vztah bývalého amerického prezidenta a Moniky Lewinské už vžil i náležitý termín: Clintonova monogamie.
(tom)
4 
