TETOVÁNÍ: reportáž doslova na vlastní kůži!

Prvotním krokem k realizaci kérky je stoprocentní přesvědčení, že ji opravdu chcete. Člověk kolikrát sám v hlavě dlouho řeší, zda je to správné rozhodnutí. Stejně tak tomu bylo i u našeho redaktora Jana Nováka.

„Vlastně jsem o něm začal uvažovat poprvé v době, kdy se mi narodila dcera. Její příchod na svět jsem chtěl vhodně zaznamenat. A tetování se mi začalo zdát jako docela hezký způsob jak dát najevo, že změnila celý můj život.“

Výběr motivu

Když jste přesvědčeni, že tetování musíte mít, přichází na řadu vymyslet jaký motiv a kam vyobrazit. Můžete mít představu a dokonce i nákres, ale finální podobu konzultujete vždy s tatérem nebo tatérkou.

„Chtěl jsem, aby moje tetování nějak symbolizovalo narození Dominiky. Po dlouhém přemýšlení jsem se proto rozhodl pro motiv domina s několika spadlými kostkami. Na nich bude datum dceřina narození. Otázkou jen bylo, kam si svou první kérku umístím. Ideální se mi zdálo předloktí, ale poté, co mě od toho přátelé zrazovali, jsem se rozhodl pro pravý bok.“

V této fázi stačí už jen najít vyhovující salon, vybrat tatéra se zkušenostmi, který později dokončí, co jste vymysleli. My jsme po doporučení kamarádů vyselektovali pražský salon HELL.cz a jeho smíchovskou divizi Fallen Angel.

„Musím přiznat, že mě překvapilo, jak rychle se po první návštěvě vše seběhlo. Informativní schůzka rozptýlila většinu mých obav a týden po ní na mě z kalendáře koukal domluvený termín. To byla poslední chvíle, kdy jsem ještě zapřemýšlel, že z celého tohohle bláznivého nápadu můžu vycouvat. Důvod byl prostý, bál jsem se bolesti.“

Hurá na lehátko…

Den D. Jakmile přijdete ve smluvený termín do salonu, už je těžké cuknout, i když taková možnost samozřejmě existuje. Věci nabírají rychlý spád a už jste na lehátku pod jehlami tatéra – v našem případě sympatické Káči.

„Vlastně jsem jen ukázal obrázek, Káča si ho překreslila a už jsem ležel. Než to celé začalo, ještě jsem se stačil zeptat, kde tetování bolí nejvíc. Prý žebra. Paráda! Odmala jsem byl spíš plačtivý typ, a tak mě tahle informace příliš nepotěšila. A nebudu lhát, bylo to horší, než jsem čekal. Když už jsem neměl sílu na předstírání úsměvu, podíval jsem se, kolik je toho hotového. Dva první obdélníčky. Myslel jsem, že to snad ani nemůžu zvládnout do konce…“ Tak, a je to! Konečný vzhled tetování vyleze na povrch za dva až tři týdny, zhodnotit se však dá okamžitě. U Honzy panovala naprostá spokojenost!

„Nakonec mi ani nepřišlo, že to nějak moc bolelo, ale to přičítám adrenalinu z nového zážitku a krásného tetování. Důležité pak bylo starat se o novou ozdobu těla podle pokynů, které jsme v salonu dostali. A taky najít si doma chvilku na povídání s rodinou, protože jsem začal trávit mnohem více času před zrcadlem…“

HŘÍCH MLÁDÍ? Žádný problém!

Poprvé jsem se nechal tetovat v osmnácti letech. Zřejmě z rozmaru mládí, možná někomu na truc, a tak i volba motivu a koneckonců i salonu (záměrně nejmenuji) byla unáhlená. Zprvu jsem si říkal, že vybledlý náramek není tak špatný, kvalitu omlouval tím, „že je to schválně“, ale časem jsem došel k názoru, že tento ornament mé tělo dál hyzdit nebude a nechám ho konečně předělat, pokud to vůbec jde.

„Ježiš, to je hrůza! Samá jizva a je to nějaký nedotažený. Chceš, aby to jen přestalo být hnusný, nebo aby to i nějak vypadalo?“ vyhrkla tatérka Káča a potutelně se smála tomu, co na pravé ruce mám. Řekl jsem jí, ať vymyslí cokoliv, co zakryje původní obrázek, dá-li se tak vůbec nazvat. Neváhala ani vteřinu, vzala do ruky fix a nakreslila, jak by mohlo tetování vypadat.

Souhlasil jsem, ulehl na lehátko a nechal ji dvě hodiny tu hrůzu zkrášlovat. „Samozřejmě že každý tatér dělá mnohem raději nové kérky, ale opravy neodmítáme. Je snazší tetovat na čistou kůži, ale zakrýt se dá takřka cokoli, včetně rozsáhlých ploch a sytých barev, jen je to podstatně náročnější,“ vyprávěla mezitím.

S výsledným motivem, který zvýrazňují proužky bílé barvy, jsem nadmíru spokojen. Teď už se za vykérovaný náramek nemusím stydět a klidně se s ním pochlubím.

LUKÁŠ VRKOČ, JAN NOVÁK